V malém IT krámečku probírá prodavač s vytáhlým mladíkem záhyby nového hardwaru a za ním čeká zákaznice, nakytovaná a okysličená Barbie vzor 50+, na obsloužení druhým prodavačem.

 

Poslouchej, co mi říkal kolega, který organizuje školení začátečníků", krátí si dlouhou chvíli prodavač, hrabajíc se v bedně compu. "Prej mu tam firma poslala jakousi babku na zaškolení, blbou jak štolverk. Když ji řekl, že má poklepat myší v pravém horním rohu obrazovky, začala prý mlátit tou myší do monitoru". Společný smích je asi nejpříjemnějším a nepříliš častým jevem v lidské popolitosti a proto ho všichni chtějí řádně užít. Když smích dozní, začíná mladík zápletku pomalu dál rozvíjet: No, ještě že jí neřekl, aby tou myší zavřela okno, určitě by měla krátký kabel". Najednou ale ke svému překvapení zjistí, že se směje jen on sám a se zájmem sleduje směr prodavačova užaslého pohledu. Ten s vyvalenýma očima zírá na čekající zákaznici, která je celá rudá jako krocan, trochu snad i vyděšená a už skoro polyká slzy. Druhý podobný pohled, plný překvapení a očekávání však už nevydrží. V mžiku se točí se na podpatku a prchá ven z místnosti, jako by jí za patama hořelo. Teprve teď se prodejnou rozlehne hurónský, úporný a dlouho nekončící smích.

 

 Počítač

 

Náhoda je prostě to, co nedokážeme ani vymyslet, ani zkonstruovat a už vůbec ne předpokládat. Je to k nevíře, ale tento příbeh se stal.