Štítky

Ve stylu ty zase fackuješ černochy“ multikulturně argumentuje Fabian Golgo v Britských listech. Bohužel otázka národních“ smradů není tak jednoduchá.

Mluvit o zápachu se považuje za společenské tabu, i když ve skutečnosti prakticky vše a každý má nějaký specifický zápach (nebo vůni, v dalším textu nebudu rozlišovat), každé lidské obydlí či prostor je pachově unikátní. Nijak mne nepřekvapily výzkumy vzájemné sympatie (hlavně sexuální) lidí na základě čichání k propocenému tričku (odkaz jsem bohužel nenašel).

Čich má ovšem jednu zradu, je to smysl adaptabilní a z toho plyne celá řada omylů. Tím nejhloupějším je: já, mí blízcí, můj byt, mé auto…, nesmrdím. Není to samozřejmě pravda, nesmrdíte (většinou) jen sobě, nos si na váš vlastní zápach zvykl. Smrdí vaši blízcí, váš byt i auto. Je to jen otázkou míry a příjemnosti. Řešení pomocí různých osvěžovačů“ vás samozřejmě zápachu nezbaví, jen nahradí přirozený zápach umělým.

Existují i velké skupiny lidí, kteří páchnou podobně z titulu své profese či životního stylu. Bezdomovci nebo pracovníci kafilérií jsou jen špičkou ledovce. Ale páchnou odlišně celé národy? Na tuto otázku jsem dostal velmi jednoznačnou, i když subjektivní odpověď.

Po týdenním pobytu v Japonsku jsem přistál na letišti Charlese de Gaulle, vstoupil do letištní haly a do nosu mne udeřil nepopsatelně příšerný smrad. Ano, patrně takto nějak smrdí  Evropa dorazivším Japoncům. Po nějaké době si čich samozřejmě zvykl a už jsem nic nepozoroval. Uvědomil jsem si ale, jak jsem jim musel smrdět já po příletu do Japonska. Opravdu nic povznášejícího.

Takže smrdí Češi Brazilcům? Podle mne s vysokou pravděpodobností ano. A není na tom nic divného ani multikulturně urážlivého.

PS: I souvisení články stojí zato:) 1, 2. Představa Mr. Čulíka, že libovolnou urážku zachrání uvozovky, je opravdu novátorská. Měl by to poradit Zündelovi nebo Dělnické straně.