Štítky

Představitelé EU jsou velmi citliví na propagaci evropských symbolů a strašně rádi by jimi oblepili planetu. Někdy je to zábavné, jindy jde peníze.

Europarlamentní rozprava o používání EU symbolů při sportovních zápasech je je ještě tou zábavnější stránkou. Horší je to však při praktických oblastech.

Zahrádkář Kersku

Zahrádkáři Kersku,stejný případ ve slavném filmu Slavnosti sněženek


Například udělování průmyslových a jiných eurodotací je spojeno s institucí tzv. povinné publicity. V praxi to znamená, že všechny tiskoviny, od žádostí až k smlouvám s dodavateli mají v hlavičce 2 až 6 různých log, zvlášť pro barevný a černobílý tisk. EU symboly se také musí oblepit firemní vývěsní štíty, cedulky na vstupu do prostor, vybavených z dodací, i samotná nakoupená zařízení, ať jsou to počítače či stroje. Při školeních z eurodotací nesmí chybět na stole vlaječka EU. Vše se fotografuje a dokladuje. Celý proces má poměrně složité předpisy a tento bod je důležitým předmětem případných kontrol, takže existují firmy, které povinnou publicitu nabízejí jako celek. Při rozsáhlých projektech to může být výhodnější než zaměstnávat propagačního referenta – nástěnkáře.

Vzor plakety nebo pamětní desky

Unie propaguje sama sebe za peníze svých daňových poplatníků. Nejen, že je to drahé, je to hlavně zbytečné a dětinské. Existuje mnoho jiných způsobů, jak dosáhnout popularity u obyvatel, třeba jim nějak ulehčit život. My dříve narození ze zkušenosti víme, že názorná agitace (tak se tomu za bolševika tuším říkalo) moc nefunguje a počet vylepených holubiče, srpů, kladiv, rudých hvězd či ruských vlajek nijak nekoreluje s postojem obyvatel k vládnoucí elitě. Ale to asi pochopí euroelita, stejně jako bolševici, až při skutečné krizi.