Štítky

,

Když italský básník Dante Alighieri na počátku 14. století napsal své stěžejní dílo Božská komedie asi netušil, že bude ještě po 700 letech v centru zájmu cenzorů. Ani já jsem při hodinách staré literatury netušil, že se ještě někdy dočkám pokusu o cenzuru středověkých textů.

Dnešním nadnárodním cenzorům už zase Božská komedie vadí a doporučují, aby byla vyškrtnuta z povinných školních osnov. Na oko se tváří, že tak chtějí změnit smyšlení Evropanů o muslimech, židech nebo teplouších. Přitom nejde o nic jiného, než o moc, zbavit většinu jakéhokoli náznaku vlastní identity, zpochybnit jejich vzorce chování a žebříček hodnot a do vyprázdněného místa nasypat svou ideologickou náplň.

Ale i kdyby se jim to dařilo, identitu Evropanů pomohou udržovat postižené skupiny samy. Jejich nenávist utajit nelze, jako například poslední vyjádření jednoho duchovního. A činy, ty už vůbec ne. Jediné co se elitě povede bude (nebo již je) dvojí morálka, tolerantní veřejná a extrémně xenofobní privátní. Vzniká i nevyhnutelná potřeba diktatury, zadržující vzniklé napětí, které nemá s demokracií naprosto nic společného. Proto jde při bojích o Kocoura Mikeše i Božskou komedii opravdu o hodně.