Štítky
Dnes jsem se opravdu zpotil hrůzou. Chvíli se zdálo, že je kapitalismus v posledním tažení.
Vracejíc se z celodenního lopotného budování ekonomické základny naší mladé demokracie (v těch dnešních sračkách je to fakt dřina), obdržel jsem telefonický pokyn od ředitelky naší domácnosti k drobnému nákupu. Ve sněmovně právě hlasovali o sebevraždě, což se povedlo, a tak jsem poslouchal v rádiu následný, až plačtivý, projev Marka Bendy. Všude číhají komunisti, zemanoidi, požírači občanských svobod, destruktoři demokracie, nepřátelé rozvinutého kapitalismu a bez osvíceného dozoru naší posvátné ODS se to prý všechno úplně, ale fakt úplně, posere. Prý ještě víc, než je to teď!
Já to bral opravdu na lehkou váhu, ale jen do okamžiku, než jsem vešel do tržního chrámu jménem Glóbus a začal hledat banány. NEBYLY NIKDE! Banány nejsou jen ovoce protáhle erotického tvaru, je to symbol, nebo ještě lépe, pravá příčina naší slavné sametové revoluce. Tu jsme přeci udělali proto, abychom na ně nemuseli stát frontu. Odstranění fronty na banány je totiž základ naší demokracie a proto se dnes tímto úspěchem odůvodňuje všechno. Od ekonomického marasmu, přes řádění exekutorů až po církevní restituce. Člověk přece snese naprosto všechno, všecičko, jen když nemusí stát tu odpornou frontu na banány!
Třásl jsem se hrůzou, když jsem mířil bez banánů k pokladně. Co se to proboha s tím světem děje? Co ubohému člověku na tom světě vlastně ještě zbývá, když už ani ty banány nejsou? Jistoty včerejška, kde jste se skryly?
A v tom jsem je zahlídl! Přímo přede mnou na pokladním páse, jak tam žlutě a odevzdaně leží a čekají na posvátný akt namarkování! Proklínal jsem se za svou slabost ve víře! Jak jsem mohl jen na okamžik zapochybovat o neotřesitelných hodnotách dneška! Samým štěstím jsem se rozběhl zpět do oddělení ovoce-zelenina.
A kapitalismus? Ten byl alespoň pro dnešek zachráněn.
Nautilus II 
Jestli se smysl odstranění vedoucí úlohy KSČ pro autora smrskl pouze do dostupnosti banánů ve kšeftech, pak je mi autora velice líto. To nic pro něj neznamená svoboda říci co si myslí, svoboda si přečíst knížku jakou chce, poslouchat hudbu jakou chce a pokud se náhodou rozhodne jít na Šumavě na houby, nevystavování se nebezpečí zastřelení? Nebo je autor mladý, že si absenci základních lidských svobod nedovede představit? V tom případě by ho jeho mládí částečně omlouvalo, ale pouze částečně. Jaké to dříve bylo a že nedostatek banánů nebyl rozhodně na prvním místě, to se lze dozvědět z mnoha zdrojů. Zastávat takový názor je především se přiznat, že jsem tupým ignorantem …
Myslím si, že autor použil pouze nadsázku a není mu nutno podsouvat jiné úmysly. Vyjádřil naprosto pregnantně stav, kterým některé strany obhajovaly svoji destrukční politiku vůči této zemi. Zvláště ten „plačtivý projev“ ty banány přímo evokoval 🙂
Leho, neberte všechno tak strašně vážně:)
Antimon: „Myslím si, že autor použil pouze nadsázku a není mu nutno podsouvat jiné úmysly.“
Z nadsázky přímo čiší že autorovi kdysi komunisty zadrátovaná republika vůbec nevadila. Z takových je mi lehce blivno …
Reci o bananech jsou typicke ultralevicove klise. Bez bananu by se lidi i obesli.
Horsi byly fronty na brambory, toaletni papir a dalsi stovky opravdu nezbytnych veci. Vcetne treba zajezdu do zahranici. O cenzure, zadratovanych hranicich, uranovych koncentracich a dalstich svinstvech ani nemluve……
Canadian
Nedostatek smyslu pro humor je u některých skupin lidí vskutku příznačný 🙂
Mě je zase (a to docela dost) blivno z lidí, kteří relativizují bestiální útoky na civilisty (jako byla moje prateta, ze které v Plzni zbyl akorát mastný flek a kus ruky) a kteří podporují tu nacistickou verbež, co pod pláštíkem „jedinné demokracie v Tramtárii“ a „(z definice (je totiž chybná 😉 ) neexistujícím) bohem vyvoleného národa“ dělají to samé, co těm předchozím vyčítali.
).
Omlouvám se (majiteli blogu, návštěvníkům a se skřípěním zubů i tomu dobrodinci, co nám zařídil existenci diverzity; mrzkým kolaborantům a propagandistům pochopitelně ne) za silné výrazy (a nebudu se až tak zlobit, pokud budou v mezích mírného zákona pokroku zredigovány), ale vážně už mám té ukřičené prolhané bandy plné zuby!
(Sebe)varování: a to nejspíš díky volbám ještě nahodí vyšší převod…
P.S.: v zájmu věcnosti nutno dodat, že (a předpokládám nejen já) samozřejmě vnímám nesprávnosti předchozího režimu – jen v současném kontextu (viz kupříkladu (různí zvěstovatelé) „totální šmírování je prostě nutnost doby“ (parafrázováno, nekomentováno)) přestávají vypadat tak digitálně 😦 .
Teď mě napadlo: je vlastně u hranic mezi SSA a Mexikem nějaký lesík vhodný ke sbírání hub ;-)? A pak třeba aférka „Amazon 1984“ nebo „ochránci počestnosti z IWF“ – a to vážně dávám jen tak namátkou. (Pravda, to jsou jen monopolisti (pardon, „významní účastníci trhu“) – oproti všemocné, totalitní „S-T-R-A-N-Ě“ to prostě _musí_ být nebetyčný rozdíl, že?)
A ano, taky mě neporozumnění nadsázce trklo (jen už vím, že to asi nepobírá víc lidí
Leho, když teda jako můžete číst úplně fšecko, tak si zkuste vygooglit nějaké ty tlakové hrnce, batohy, hnojiva a můžete se podívat i po Snowdenovi. Alespoň od vás na 20 let bude pokoj.
Plukovník Bedřich Kraus, mající též přídomek von Zillergut, po nějaké vesničce v Solnohradech, kterou jeho předkové prožrali již ve století osmnáctém, byl úctyhodným pitomcem. Když něco vypravoval, mluvil samé positivní věci, tázaje se při tom, zda všichni rozumějí nejprimitivnějším výrazům: „Tedy okno, pánové, ano. Víte, co je to okno?“
Nebo: „Cesta, u které po obou stranách jsou příkopy, nazývá se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to příkop? Příkop jest vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohloubenina. Ano. Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?“
Trpěl vysvětlovací manií, což činil s takovým oduševněním jako nějaký vynálezce, vypravující o svém díle.
„Kniha je, pánové, více různě nařezaných čtvrtek papíru, různého formátu, který jest potištěn a sestaven dohromady, svázán a sklížen. Ano. Víte, pánové, co je to klih? Klih jest lepidlo.“
Byl tak nehorázně blbý, že se mu důstojníci zdaleka vyhýbali, aby nemusili od něho slyšet, že chodník rozděluje ulici na jízdní dráhu a že je to vyvýšený dlážděný pruh kolem průčelí domu. A průčelí domu že je ona část, kterou vidíme z ulice nebo s chodníku. Zadní část domu s chodníku vidět nemůžeme, o čemž se okamžitě můžeme přesvědčit, jestli vstoupíme do jízdní dráhy.
Byl ochoten tu zajímavost ihned demonstrovat. Na štěstí však ho přejeli. Od té doby zpitoměl ještě víc. Zastavoval důstojníky a dával se s nimi do nekonečně dlouhých rozhovorů o amoletách, slunci, teploměrech, koblihách, oknech a poštovních známkách.
více zde:
http://www.volny.cz/vladimir.fuksa/svk%20web/1-15.htm