Štítky

,

Nechci se chlubit, ale kdyby naši vojenští plánovači alespoň někdy četli mé články, nemusela naše armáda ztratit 11 let, vyhodit desetimiliardy oknem a stát se pro vedení války méně užitečnou než dobrovolní hasiči:)

Je to už 11 let, kdy jsem pro tehdejší server sprcha.com napsal svůj názor na „profesionalizaci“ armády. Během této doby se prakticky veškeré mé obavy vyplnily. Naše armáda je dnes pro válečné požití bezcenná (to nám museli říct až spojenci, naši politici a vojáci to sami nepoznali), malá, špatně, nebo spíš nesmyslně vyzbrojená a světe div se, kdo by to byl řekl, nemá zálohy. Předseda vlády tomu nasadil korunu, když mimoděk přiznal, že ho vlastně neznepokojuje naše nulová schopnost obrany ale to, co nato řeknou spojenci.

A tak najednou, po dlouhé době, kdy naše armáda pouze utírala koaliční zadky v amerických imperiálních válkách, po ještě delším období, kdy sloužila hlavně jako pračka peněz našich elitních politiků (ano pane Kalousku, i o Vás mluvím) a vyrostla jedna zcela vojensky nepoužitelná generace, se mají vrátit plošné odvody. Jsem opravdu zvědav, jak se k tomu postaví mladá generace, která byla léta přesvědčovaná, že krev k obraně vlasti si je možné koupit a branná povinnost je bolševický přežitek. Bude to totiž daleko těžší, než kdyby se v roce 2004 v tradici branné povinnosti pokračovalo. Nedovedu si představit, že desítky až stovky mladíků budou ročně odsouzeny za odmítnutí služby.

Obnovení branné povinnosti i nadále považuji podmínku nutnou k efektivní obraně jakéhokoli státu, ale u nás to nepochybně vyvolá jednu zásadní otázku. Komu má taková armáda sloužit? U čistě žoldácké armády to vlastně nikoho nezajímalo, byla to pro daňové poplatníky jen prostá otázka peněz. Jestli vraždí Srby, Afgánce nebo Iráčany nám všem bylo v celku jedno. Také ztráty nikoho nezajímaly, média sice pobrečela, ale většině to bylo ukradené. Prostě pracovní úraz a já mu neříkal, ať tam jede!

Ale teď, když by v dobách konfliktu měl nastavovat krk každý, otázce proč a v čím zájmu válčit se už nikdo nevyhne. A protože náš stát není státem suverénním, museli by se budoucí branci ztotožnit se službou imperiálním mocnostem. Mladá generace je sice dostatečně indoktrinována, lze ji přimět k volbě pankového dementa, ale když půjde minimálně o nějaký ten měsíc vlastního života, bude opatrnější. Ostatně již dnes, kdy teče jen bezcenná krev žoldáků, jsou postoje veřejnosti k americkým válečným dobrodružstvím překvapivě jednotné.

Druhým, až komickým momentem jsou okolnosti, za kterých ke změně postoje k armádě dochází. Události na Ukrajině, vyvolané dost hloupou politikou EU se zvrtly a už dávno neprobíhají podle plánu Západu. Přesto však zde nic nenaznačuje tomu, že by Rusko chtělo Ukrajinu obsadit (je to pěkně otrávené sousto), o útoku středoevropské státy ani nemluvě. Výsledkem je ale hysterická a iracionální reakce.

Všichni si najednou vzpomněli, že mají jakési armády, že jejich země může být napadena a soutěží o největší stupiditu: EU nasadila bezzubé sankce, které ji způsobí ekonomické ztráty, my jsme se blýskli brannou povinností pro ženy. Ale jednoznačným vítězem ceny stupidity se stal Mr. Obama, který vyhlásil zvýšení americké vojenské přítomnosti ve střední Evropě a příslušných států se jaksi zapomněl zeptat. Byl to opravdu historický moment, když byl s ostudou odmítnut. Asi i Sobotka má zbytky pudu sebezáchovy a vzpomněl si na kauzu radar a lidový odpor proti němu, a na to, jak Obama nakonec bezskrupulózně hodil přes palubu proamerické příznivce radaru. Ať tak či onak, i přes následné mlžení to bylo první jasné vystoupení vrcholného českého politika proti politice USA po velmi dlouhé době. Skoro by se zdálo, že i servilita politiků má své meze, u médií si však musíme ještě počkat.

Shrnuto, ministerstvo se vydalo v principu správnou cestou, která však vede jinam, než předpokládá. Česká branecká povinnost může zlepšit obranyschopnost České republiky, v žádném případě však nepřispěje k akceschopnosti NATO. To spíš naopak.