Štítky

, ,

Nemohu si pomoci, ale když se ohlédnu zpět na panoptikum prezidentů československého a po té českého státu, je mi zle. Téměř každý z nich alespoň jednou, ať již ze zbabělosti nebo prospěchu, zradil svůj národ, část z nich byla agenty jiné mocnosti. Jak by také ne, když poslední suverénním státem na českém území bylo CK Rakousko-Uhersko.

Masaryk – čistokrevný protirakouský agent, s  tezí o „sebeurčení národů“ geopoliticky vymazal střední Evropu. Katastrofický politik, budující si kult osobnosti ne nepodobný senilnímu kultu přestárlého Františka Josefa, dokonce se mu nakonec i fyzicky podobal. Jeho nesmyslný projekt Československa ho přežil o měsíce, lépe řečeno během 75 let se dvakrát rozpadl.

Beneš – asi nejodpornější figura našeho panoptika. Zradil v roce 1938 naprosto bezprecedentním způsobem a utekl jak malý kluk, když rozbije okno. Následný atentát na Heidricha, provedený v rámci boje o vlastní moc, vyvolal naprosto nesmyslné vraždění právě těch lidí, které zradil a kteří neměli na fešácký exil v Londýně. Ozbrojený národ zradil, neozbrojený ho hnal pod sekyru nacistů. Svou kariéru zakončil jako mimořádný zbabělec, když předal republiku komunistům na zlatém podnosu. Přesto jednu zásluhu mu přičíst můžeme, odsun sudetských Němců. Bez tohoto kroku, by dnes Česká republika již asi neexistovala.

Hácha -nejsmutnější figura celé galerie. Ano, i on pod hrubým nátlakem zradil, ale přesto se snažil v hororové době něco pro své občany udělat. Asi nejstatečnější český prezident vůbec a jako jediný za to také zaplatil.

Gottwald – zcela jasně bolševický (bolševický) agent, kompletně předal stát ruským bolševikům se známými následky.

Zápotocký, Novotný – sluhové v období jasného rozdělení sfér vlivu

Svoboda – alespoň za války bojoval, pak spolu s Dubčekem, tím ubohým žvanilem, zradil a bez odporu nechal zemi přímo okupovat. Možná ale jen rozeznal bezvýchodnost situace a znal barbarství moskevské elity.

Husák – vrcholný kolaborant a zrádce 68 roku, ale alespoň se mu podařilo něco těžko uvěřitelného – spojil okupaci s relativním blahobytem. Uvědomíme-li si velikost jeho manévrovacího prostoru v okupované zemi, dosáhl skvělých výsledků. Jeho politika přinesla možná poslední populační boom českého národa. Normalizace sice zkazila spoustě lidí život, ale z politických důvodů se nezabíjelo, vliv okupace na každodenní život byl reálně celkem minimální. Nikdy jsem nemyslel, že řeknu něco takového, ale asi to byl jeden z našich nejužitečnějších prezidentů.

Havel – synek z kolaborantské rodiny, agent zahraniční tajné služby, zcela oficiálně placený, ožralec a (podle svědectví jiných disidentů) křivák. Ne nadarmo byl na počátku 90. let Američany  „vystavován“ spolu s podobnou figurkou ze Střední Ameriky – Violeta Chamorro. Zájmy jeho chlebodárců, na chvíli shodné se zájmy českého lidu (odstranění okupace a bolševismu), se velmi rychle rozešly. Porovnání jeho krátce polistopadových projevů s následnou realitou jsou dodnes vděčným tématem blogerů – v oficiální historii tato „maličkost“ chybí. Ale zato máme agentovo letiště a kulturu hluboké pokrytectví zvanou P&L, která ovládá „intelektuální“ elity, umělecké kruhy a pražskou smetánku.

Klaus – narcis, jehož sebevědomí výrazně překračuje jeho schopnosti. Strůjce největší ekonomického krachu na v českých zemích možná od třicetileté války. Kam se hrabou bolševici se svým znárodněním. V praktické politice spíš remcající a odmlouvající, ale nakonec vždy servilní zbabělec. Přes všechny řeči a přes většinový názor voličů nakonec podepsal Lisabonskou smlouvu a definitivně tak zbavil zemi posledních zbytků suverenity. Měl šanci vstoupit do dějin a stát se ikonou boje proti diktátu Bruselu, ale zklamal.

Zeman – zachránil zemi před Knížetem nebo dokonce pokrytcem Dienstbierem juniorem, ale to je asi tak všechno. Jako premiér navázal na Klausovu ekonomickou cestu do pekel. Prezidentem se stal díky naprosto nepochopitelné zradě svých bývalých kolegů až v pozdním věku, již bez energie a skutečných politických ambicí. Zklamal na celé čáře, asi nejvíc v době červnového státního převratu (oficiálně odstoupení Nečasovy vlády). Zůstal nám starý nemocný muž, který si sice občas do někoho ze zlosti kopne, občas si zanadává a někoho urazí, občas slabě pípne proti EU-vůdcům, či komicky vystaví na obdiv svůj sionismus. Myslím, dnes už od něj nikdo nic velkého nečeká, ani příznivci, ani odpůrci.

Je to smutná galerie, jak to již v podrobených zemích bývá. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale šance na zlepšení je mizivá.