Štítky
Každý z nás pamětníků má asi na nejdůležitější rozdíly mezi dneškem a předsametem jiný názor, mě však z toho vyšlo následujících 10 nejdůležitějších rozdílů.
1. Svoboda slova
Dříve : Nebylo možné bez následků říct nic proti ruské okupaci, straně ani vládě
Dnes : Není možné bez následků říct prakticky nic proti oficiální verzi historie (zejména vybraným partiím), nepříjemné pravdy o etnických skupinách, imigraci nebo homosexuálech. Můžeme říct ledacos proti dnešní elitě, systému, spojencích a oficiální ideologii, ale bude to překážkou na cestě ve společenském žebříčku
2. Političtí vězni a právní systém
Dříve : Vcelku úzká skupina, obsahují zahraniční agenty (celý top disident), zneuznané exkomunisty, pomatence a pár idealistů. Přiřazení do této skupiny prováděly soudy na základě politického zadání. Právo bylo mocenský nástroj strany, jen v oblasti obecné kriminality celkem spravedlivé
Dnes : Vcelku úzká skupina, obsahující nacionalisty, odpůrce multikultu, pomatence a pár idealistů. Přiřazení do této skupiny provádějí soudy na základě politického zadání. Právo je politické a ekonomické oblasti mocenský nástroj elity, jinde hluboce zkorumpované, nepředvídatelné a nespravedlivé ke slabším
3. Politika
Dříve : Princip komunistických voleb díky tzv. Národní frontě popíral samu podstatu toho slova. Absolutní ztráta suverenity v zahraničně politických záležitostech (CCCP), ve vnitřních věcech relativní suverenita i dobách faktické sovětské okupace. Okupanti po nás chtěli hlavně verbální souhlas s politikou, netahali nás do svých imperiálních válek
Dnes : Volit můžeme teoreticky kohokoli, avšak obdoba Národní fronty existuje. Strana či hnutí může být rozpuštěno (zakázáno) na základě velmi pochybných argumentů a mechanismy voleb jsou nastaveny tak, aby k vítězství byly potřebné velké peníze a přístup k médiím. Mimosystémové skupiny nemají praktickou šanci. Naprostá a totální ztráta suverenity, jak v zahraniční politice (USA, EU) tak ve vnitřních věcech (EU). Parlament pouhým „prohlasovávajím“ strojkem na rozhodnutí učiněná mimo vliv občanů tohoto státu, demokracie je vyloučena již na teoretické úrovni. Koloniální mocnosti chtějí nejen naši verbální podporu, ale i přímou účast na jejich imperiálním vražděním. Zdání tzv. „občanské“ společnosti pomáhají vytvářet tzv. nevládní organizace, bohatě financované globální elitou, státem nebo zahraničními vlivovými fondy. Nastolují a protlačují agendy v hlubokém rozporu v přáním většiny občanů (multikulti, buzerantismus, pozitivní diskriminace, destrukce školství, pseudoekologie …) .
4. Ideologie a média
Dříve : Uzákoněná a vše objímající, tvrdě vyžadovaná. Média pod absolutní a otevřenou kontrolou strany, přímá cenzura. Informační monopol strany, jednotná, amatérská a primitivní propaganda
Dnes : Mírně omezený informační monopol elity. Bohatá, profesionální a sofistikovaná propaganda, částečně úspěšná u mladé generace (podobnost s tou bolševickou v 50. letech). Ideologie povolující odchylky v „mezích zákona“, podstatné prvky uzákoněny a trestně stíhatelné. Celoplošná média pod absolutní kontrolou ekonomické a politické elity, snaha vytvořit iluzi svobody slova, nezávislosti a otevřenosti. Cenzuru nahradila, z důvodu strachu či ekonomických výhod, autocenzura. Vznik alternativních médií hlavně díky internetu, jejich vliv je však velmi omezený.
5. Kultura
Dříve : Průsečík ideologické války. Prakticky všichni protagonisté servilně sloužili režimu. Ta hrstka, co neposluhovala patřila buď ke kulturnímu braku (viz Plastici) nebo byla vymazána. Asi jediným svobodnějším počinem jakési minimální úrovně bylo písničkářské a trampsko-folkové hnutí
Dnes : Máme skoro libovolnou kulturu, která existuje. Prakticky všichni protagonisté oficiálního hlavního proudu servilně slouží stávajícímu režimu. Bolševičtí umělci se“zdemokratizovali“, často si nechali i soudem potvrdit, že nebyli u STB, a zase jsou elitou národa. Odvážnější odpůrci jsou opět za písničky zavíráni, ti opatrnější (Nohavica nebo popřevratový Kryl) nenápadně odsunuti na vedlejší kolej. Opět jsou za kulturu vydávány projekty čisté politické propagandy typu velmi pokleslé úrovně, např. Davida Černého či Pussy Riot.
6. Svoboda pohybu
Dříve : V rámci státu prakticky bez omezení, zahraničí zablokováno téměř nepropustně
Dnes : Formální svoboda pohybu, prakticky tvrdě limitovaná příjmem. Ale to je asi přirozený stav.
7. Ekonomická svoboda
Dříve : Oficiálně žádná, neoficiálně jen v malé šedé ekonomice. Na druhou stranu většina soukromých staveb (domky, garáže, chaty) z ní pochází. Hluboké rovnostářství, neexistence skutečně chudých lidí ani skutečně bohatých. Spotřeba postradatelného zboží řízena nedostatkem, základní životní potřeby přístupné všem. Majetek držen centrálně, bez možnosti jeho úniku za hranice. Největší úspěch – fakticky fungující izolovaná ekonomika s relativně dobrou technickou vyspělostí
Dnes : Oficiálně naprostá. Pro většinu obyvatel však znamená pouze právo (a často i povinnost) nechat se okrádat. Možnost prosazení se proti velkým, či snad dokonce globálním prakticky nulová. Extrémní příjmová nerovnost, bezdomovci, multimiliardáři, absolutní chudoba i nepředstavitelné bohatství. Spotřeba všeho řízena penězi, tím pádem někomu chybí i základní potraviny. Daňový poplatníci zbaveni prakticky veškerého majetku, ten nakonec většinově vyveden mimo republiku. Ztráta soběstačnosti prakticky ve všech oblastech, hlavně málo kvalifikovaná práce pro zahraniční „matky“, prudký pokles technické vyspělosti.
8. Školství
Dříve : Zideologizované ale jinak věcně docela dobré. Hlavně v dřívějších dobách ideologická síta při přijímání studentů, avšak ekonomicky přístupné prakticky každému. Absolventi s jasně definovanou kvalifikací a stabilní úrovní
Dnes : Méně zideologizované avšak věcně rok od roku horší. Otevřené, avšak omezeno sociální situací rodin. Obrovské počty studentů, velké procento nedokončí, často pochybná kvalita vzdělání.
9. Zdravotnictví
Dříve : Rovnostářské, limitované pouze ekonomickými a technologickými možnostmi prakticky izolovaného státu. Pragmatický zájem elity o zdravou populaci, jen ta je může udržet u moci a ekonomicky jim sloužit. Nadstandardy možné jen na základě zcela mimořádného společenského postavení či výjimečně šedou ekonomikou.
Dnes : Konec izolace přinesl velký rozvoj technické úrovně. Avšak zdravotnictví se stalo obchodem, léčebné postupy jsou podřízeny ekonomickým zájmům velkých hráčů. Je možno mít libovolný nadstandard, avšak částky často přesahují celoživotní příjem průměrného občana. Je-li pro Vaši diagnózu stanoveno „pojišťovna neproplácí“ a nejste zrovna hodně bohatý, máte smůlu
10. Životní prostředí
Dříve : Bezhlavé ničení a drancování v zájmu ekonomiky. Některé oblasti státu se staly prakticky neobyvatelné bez zdravotních následků.
Dnes : Výrazné zlepšení, i když problematická místa zůstávají (Severní Čechy, Ostravsko). Centrálně řízené pseudoekologické hnutí, jehož tunely devastují národní ekonomiku a přesouvají hodnoty ke spekulantům a globálním hráčům bez toho, aniž by docházelo k faktickému zlepšení. Pseudoekologická ideologie dosahuje iracionality a ekonomické destruktivity středověkého náboženství
Ano, změnilo se mnohé, něco k lepšímu, jiné k horšímu. Co však zůstalo, jsou principy moci, založené na propagandě (dnes již profesionální), lži a manipulaci. Oba systémy mají k demokracii sakramentsky daleko, oba se vyvíjejí/ly směrem, který si většina občanů nepřeje, ale nemá možnost to změnit. Stali jsme se sice „Západem“ ale vůbec není jisté, že se nestaneme účastníky nového pádu Římské říše.
Pozn.: Časy označované jako „dříve“ jsou myšleny 70. a 80. léta, která jsem zažil, nikoli doba revolučního teroru v 50. letech.
Pingback: Co je po čtvrt století jinak? | Outsider Media
Zásadně bych nesouhlasil v oblasti kultury. Za komoušů to nebyl jenom folk, ale také rock a fusion. A možná také vážná hudba, ale tu jsem tehdy neposlouchal.
Také některá divadla byla velmi zajímavá.
Co se týče Nohavici, jste mimo. Nyní to je mainstreem. S Krylem srovnávat nelze.
Teď je také kvalitní muzika, jenže tehdy byly „na kvalitu“ natřískané veliké sály, teďka to jsou malinké kluby.
Ono to odpovídá, řekl bych, že jste technik a že nejste z Prahy. Mimo Prahu toho tehdy moc nebylo.
>ale také rock a fusion.
Pravda, to bylo mimo můj záběr. Folk byl nejjednodušší, nepotřeboval aparaturu, vybavenou zkušebnu, stačila akustika a studovna na koleji.
Nohavica mainstream, no nevím. Pamatuje se, jak ho P&L atakovala kvůli písni Dežo má nože. V TV ani v ČRo ho moc neuslyšíte. Pro mou generaci není symbolem boje proti normalizaci ani Kryl ani Kubišová ani žádní Plastici, ale spíš on. Kryl byl hlavně rebel, později trochu zahořklý, v této době by asi umělecky pohořel. Nohavica se konečně naučil své řemeslo pořádně a funguje mu to. Je pikantní, že na vzpomínkové akce 17.11. zvou jakéhosi Hutku:)
>Mimo Prahu toho tehdy moc nebylo.
To máte pravdu. Chyběly aparatury, zkušebny, magneťáky, jediné divadlo ve městě mohlo být jen těžko nebolševické. Celé trampsko-folkové hnutí bylo vlastně důsledkem nedostatku materiálu a obtížnou kontrolou materiálně nenáročných neoficiálních skupin. Však se taky po 89 ukázala jeho katastrofální technická úroveň
„Nohavica mainstream, no nevím.“
Pravda je, že jsem na něm byl naposledy někdy před třiceti lety, tehdy to bylo fakt dobré. Pak se z něj stala celebrita, vydělal peníze a už to nebylo ono.
Hutka – mám takový dojem, že na Nohavicu a Kryla trochu žárlí. Já měl z těch tří nejraději Kryla, ten si zachoval tvář. No a po letech nejmíň rád Nohavicu.
Bylo tady ale spoustu jiných fajn chlapíků (a někteří pořád jsou), kteří dělali dobrou muziku (a někteří pořád dělají). Nebudu vyjmenovávat, Bigbít je ke stažení na youtube.
Zrovna Plastiky jsem nemusel, DG 307 mi připadli poetičtější a příležitostně se na ně chystám, dokud ještě hrají. Ale má krev to nebyla.
Opraví mě někdo mladší, když si dovolím říci, že tehdy tady bylo víc originální muziky, než je teď? A nebo to bylo těmi šedesátými léty? A nebo mentoruji?
Já teď občas zajdu do nějakého klubu na jazz – Švec, Benko… (no, jazz, jak se to vezme, tehdy jsme tomu říkali fussion – a jazz, to byl ten s těmi trumpetami, ten klasický) no a nebo na někoho starého, koho dávno znám. O nových zajímavých počinech většinou nevím.
Vlastně kecám – tuhle jsem někde zblýskl ruskou skupinu Arkona. Je to sice heavy metall (možná black metall, moc tomu nerozumím), což mě generačně minulo, ale moc se mi líbili. Nesmírně poetické a ta jejich zpěvačka, Máša, fakt hezké pro člověka, co nemá předsudky. Jde jim to, na rozdíl od protěžovaných západních, „instantních“, muzikantů, od srdce. Inspirací jim jsou ruské balady.
Celé to na mě dělá dojem, že západ je v krizi nejen ekonomické, ale i kulturní. Co jsem viděl v posledních letech zajímavého, tak bylo většinou z východu. Ta Arkona je v Rusku hodně populární, to je neskutečné. Chtělo by to nějakou hlubší analýzu ruského kulturního prostředí, ale zdá se, že tam to funguje.
Škoda, že nejsme tím „mostem“ o kterém se mluvilo v devadesátých letech, ale zase jenom slouhy, tentokrát americkými.
Pardon, samozřejmě Quido, nebo Q. Kampak se poděla cookie?
Ano, Kryl zůstal svůj. Ale neidealizujte si ho, znám lidi z jeho rodného města, kteří jej znali za mlada. Nebyl příliš oblíben a důvody nebyly příliš povznášející. Nicméně, kdo je ideální ať první hodí kamenem. Nejsem si opravdu jist, jestli by se dnes uplatnil.
Naprosto jiné kafe je Hutka. Velmi mne nadzvedl jeho „Udavač z Těšína“. V době, kdy Nohavica čelil dost ostrému tlaku bolševických orgánů a přitom tahal davy na své koncerty, pan Hutka nečinně parazitoval na holandském sociálním systému. Dvacet let se válel na dávkách a nenapsal ani jednu použitelnou notu. Vzpomínám si na Portu v roce 83, Nohavica měl zaracha a nevystupoval, ale stal se osobností Porty (samozřejmě anulováno pořádajícími svazáky) s tuším 5000 hlasy a to ještě pořadatelé lobovali proti. Tohle mu totiž mohlo jen přitížit. Kde byl v té době Hutka? O jeho hudební úrovni raději pomlčím, to nemá smysl ani probírat.
A že byla dřív hudební scéna lepší? Asi ano. V zemi, kde se uctívají umělci typu Tomáš Klus nebo Ylona Csáková to asi bude pravda.
Ekvivalentem Kluse a CSákové je David s Heidi. Smutné ovšem je, že když už člověk přetrpěl mládí s Michalem Davidem v rádiu, že se mu po 25 letech zase do toho rádia vrátil.
Já jsem v 70-80 letech poslouchal Folk (echt country ale ne) a pak rock a metal. I vážnou hudbu. V podstatě jsem se vyhýbal akorát popíku v rádiu a dechovce.
Osobně si myslím, že významný rozdíl ve způsobu řízení země je ten, že komunisti si mysleli, že to mají v rukách natrvalo, takže měli nutně i strategické myšlení a nepočítali se scénářem rychle rozkrást a nechat, případně se odstěhovat. Nebylo totiž kam ani pro ně, ani pro jejich děti.
Že nebyli schopni stát řídit k velké prosperitě, byla jiná věc. S hrůzou si ale člověk uvědomí, že ti dnešní si vedou z hlediska dlouhodobé hospodářské politiky země mnohem hůře než ti vysmívaní a nenávidění bolševici.
Gogo, vy mi jdete tématem do rány! Dnes jsem si při debilní práci (faktury a vyřizování korespondence) pustil Vratimovský seminář. Proboha, oni si říkají „soudruzi“ a připadají mi velmi rozumní (no jasně, Švihlíkovou, Kellera, Krejčího, Staňka, Davida … znám, ale mimo Švihlíkové a Staňka by mě nenapadlo, je poslouchat)!
Já jsem, podle mainstreemové definice, libertarián. Tak jak je, k čertu, možné, že s těmi levičáky mám určitě 70%ní názorový průnik? To už je to tady stejně v pytli, jako za komoušů, kdy měli 100%ní průnik všichni, kdo byli proti komoušům?
Teda to je kouř! Z toho se jen tak neproberu. Já chci svou podlahu, strop a tíhové pole, abych věděl, jak se mám postavit!
Q.
Z Vratimova bych doporučil zejména Spencerovou. I když, dlužno poznamenat, že ona výborně píše a formuluje, ale ústní projev má strašlivě nervózní. Špatně se poslouchá ta forma, ovšem obsah stojí za to.
Ano, Spencerová mě zaujala nejvíc, ale pak jsem zjistil, že od ní čtu články na Literárkách, jenom jsem si jí nezařadil. Připadá mi hodně poctivá, ten nesmělý projev to jenom umocnil. Pan Pecina má také lepší písemný projev, není to jednoduché. No, každopádně díky za dalšího guru „na živo“.
Q.
To nebyla z mé strany kritika, spíš jen doporučení, aby případný zájemce překonal prvotní nekomfort z nervózního projevu a soustředil se na obsah.
Ne každý je od přírody šoumen a je lepší, když TS věnuje čas analýzám, než cvičením v rétorice.
BTW, kapitáne, nevíte, co je s Vodníkem? Říkal pan Pecina, že Vám prý psal.
Q.
Ano, napsal. Je OK a snad neprozradím nic nepatřičného, když řeknu, že si vzal dovolenou, aby si odpočinul od informační společnosti:)