Štítky

, , ,

Pokud odpovíte v následující anketě, udělejte to raději třeba přes síť Tor, či jiný anonymizační prostředek. Člověk nikdy neví, jak demokracie „vyvine“. Neuměl jsem si představit, že někdy bude aktuální položit tuto otázku, ale dnes se zdá, že ten správný okamžik bohužel nastal. Putin neustoupí, nemá moc kam, za mořem je u moci černá loutka a elita je v úzkých, EU je plná proamerických kolaborantů na vrcholným místech a její lid totálně odstaven od moci. Ukrajinu vede usvědčený agent CIA a stát je před zhroucením. Ideální situace pro válku, velkou válku.

Jako vždy na začátku velkých válek jsme „jasně ukotveni“ v jednom z bloků. Jeho příznivci mají v ruce prakticky veškerou politickou, ekonomickou ale i mediální moc a všechno se zdá jasné. Jenže my jsme dost specifický národ, který má vždy želízka v ohni na obou stranách, která se použijí dle potřeby.

V průběhu WWI jsme měli hrdiny jak v armádách Centrálních mocností tak Dohody a aby se to opravdu pozichrovalo, i u bolševiků. Díky výsledku války se ukázalo jako výhodné oslavovat spolek válečných zběhů a faktických vlastizrádců, kterým říkáme legionáři.

Také během WWII to probíhalo podobně, i když kolaboraci s okupanty trochu komplikoval Hitler svým záměrem na likvidaci Čechů. V tomto směru nás ale bohatě zastoupili bratři Slováci, kteří za 20 let společného státu převzali základy české strategie přežití. Při následném rozkolu mezi Spojenci už žádný problém nebyl a měli jsme obsazené obě strany, jako obvykle.

Po formální stránce ja říkám by to mělo být jasné. Jsme členy NATO, buduje západní „demokracii“, paráda. Jenže tu jde o život a ten má každý člověk jen jeden. Navíc se máme ještě relativně dobře a bojové nadšení projevuje tak maximálně pražská kavárna (a ta bojovat určitě nebude) a malá skupina mládeže s modrosvazácky a P&L-řsky vymytými mozky, u níž není, vzhledem k osvojenému vypjatému  individualismu až egoismu, vojenská použitelnost příliš jistá. Všichni ostatní válčit nechtějí.

Bude zajímavě sledovat, jak chce propaganda přesvědčit většinové obyvatelstvo, aby za (údajné) zájmy tohoto státu bojovalo. Polistopadová elita skrze stát udělala velmi mnoho, aby ukázala majoritě, že jí stát nepatří. Nejedná se jen o oblast ekonomiky, která je opravdu fatální, ale i o urážlivé postoje státu v oblasti vztahů s problematickými etnickými menšinami, církvemi, postojem k některým sexuálním úchylkám. Jde o zkorumpovanou, na politickou objednávku pracující, a nefunkční justici, o vytvoření exekutorského banditismu nebo urážlivě servilní postoj k zahraničním organizacím a státům (EU, NATO, USA…).

Nikdo nebude chtít umírat za multikulturalismus, svou vlastní rovnost s barbary, právo chlubit se na veřejnosti análním sexem s příslušníkem stejného pohlaví nebo za právo vyznávat obskurní vražedné náboženství. Můžeme bojovat za svou rodinu, přátele, známé a náš způsob života, všechny ostatní motivace jsou proti smrti nedostatečné.

Možný je ale i jiný scénář. Jaderná válka. V tomto případě je už úplně jedno, kdo je které straně. To je scénář zcela mimo historické analogie.