Štítky

,

Jestliže v minulosti byly symbolem okovy, dnes je to dluh. Pikantní na tom je, že se jedná o naprostou fikci. Žádný dluh reálně neexistuje, je to jen společenská dohoda, kterou je možné vypovědět.

Dluh není hmota, reálně neexistuje. Když máte v kapse korunu, pak ji máte. Když korunu půjčíte, pak ji prostě nemáte. A nemá ji ani dlužník, protože jinak by si nemusel půjčovat. Koruna je pryč a jediné co zbylo, je informace o půjčce, nehmotná věc, existující jen v neuronech systému věřitel-dlužník.

Globální dluhy jsou prý nesplatitelné a já tomu věřím. A prý tento dluh budou muset splatit naši potomci a tomu zase nevěřím. Nemusí, a protože to nejde, tak ani nesplatí. Nemá smysl se o to ani pokoušet. Dnes narozený Řek opravdu nemůže za dluh, který (údajně) prožral jeho táta či děd a měl by podle toho jednat. Jedinou možností urovnání je tak likvidace té informace. Jejího vymazání z neuronové sítě zařídit neumíme, takže zbývá jen likvidace této sítě.

Už se to v dějinách stalo mnohokrát, nadbyteční věřitelé, budou ze systému odstraněni, když jejich úvěr stojí v cestě logice světa a oni nejsou schopni ochránit informaci fyzicky. Dnes je to o to jednodušší, že většina jmen je známa. Už to není žádná beztvará, anonymní a neuchopitelná „třída“, ale konkrétní lidé či rodiny.

Na špičce strmé hory stojí zdánlivě pevně velký kámen. Jeho budoucnost je ale zcela jasná, můžeme ho fixovat nebo podepírat, ale stejně dřív nebo později spadne do údolí. Nevíme kdy, ale s jistotou, že ano.

Až se bude řecké vedení rozhodovat za děti a ještě nenarozené, mělo by si uvědomit sisyfovskou povahu tohoto dluhu a morální zvrácenost jeho dědičného přenosu. Je to plýtvání prostředky a životy potomků, dnešní řešení bude jistě levnější to samé, za pár let. A těžko může být jiné. Takže uděláte to už dnes, nebo to necháte k řešení vnukům? Ano, ptám se třeba Vás, pane Tsipras.