Štítky

, ,

Už několik let žijeme ve faktickém protektorátu, aniž bychom si to většinově uvědomovali. Protektorát Böhmen und Mähren verze 2.0, tentokrát ale bez naděje na osvobození zvenčí.

Je sice pravda, že posledním skutečně suverénním státem na našem území byla CK monarchie, ale od protikomunistického převratu se na to všichni snažili zapomenout a zavírali oči před zjevnými skutečnostmi. Přitom proběhl postupný a nenápadný přerod od nově nabyté suverenity a svobody až k dnešnímu ponižujícímu protektorátu. Stalo se to v těchto etapách:

  1. Podmanění politického prostoru tzv. „disidenty“, v překladu placenými agenty zahraničních rozvědek. Tyto „průkopníky“ posléze nahradili profesionální politici-kolaboranti, lépe vhodní pro předstírání „normálnosti“.
  2. Geopolitická destabilizace, rozbití státu a zničení úspěšného, ale drahého programu vyrovnání rozdílů jednotlivých oblastí ČSSR. Komunistům se podařilo to, na co mohou dnešní bruselští vládci jen zírat s otevřenou pusou.
  3. Podmanění ekonomického prostoru, zničení tradičních firem, vyvedení zahraničních trhů a kapitálu. Že kapitál národnost má, jsme viděli všichni názorně naposled v minulé krizi
  4. Podmanění masmédií, školství, kulturní fronty, zavedení cenzury, souzení „ideozločinů“. Vytváření společenského rozkolu v oblasti národností, genderové, sociální a generační. Využití bohatě dotovaných tzv. „neziskovek“ tvořených lidmi, jejichž profesní chlebem (a bohatě namazaným) je „dotované“ myšlenky prosazovat. Běžní občané proti nim nemají šanci.
  5. Likvidace národní armády, její přeměna na pomocný žoldnéřský sbor cvičený pro imperiální války západních velmocí, neschopný ubránit ani jeden kraj státu. Zato posílení policie, protože noví místodržící se bojí hlavně vlastních občanů
  6. Faktické uzákonění protektorátu pomocí vstupu do NATO a EU a postupné systematické okrajování státní suverenity až k potupné tzv. Lisabonské smlouvě. Její podpis znamenal definitivní konec i náznaku české suverenity

Důsledky protektorátu pociťujeme na každém kroku a často si to už ani neuvědomujeme. Za pomoci instalované a kolaborující elity probíhá drastická invaze do soukromého života, otevřená agrese proti tradiční rodině v rovině právní, ekonomické i sociální. Každý den přináší nové útoky na národní tradice, školství ale i kulturu a ekonomiku, devastaci celých odvětví zemědělství a průmyslu nebo vynucené poškozování vlastního životního prostření v důsledku pseudoekologie. Noví protektoři dramaticky mění životní osudy občanů a naprosto ignorují zvyky, přání a potřeby obyčejných lidí a dá se říct, že se jim to dnešního dne v principu dařilo.

Kdyby Američané a jejich evropští přisluhovači nevyvolali imigrační katastrofu, mohlo evropské vaření žáby dále klidně pokračovat. Všechny strany, zejména Německo, do ní ale investovaly velký politický kapitál a už v principu nemají kam ustupovat. Středoevropští politici jsou na to velmi podobně, asi by klidně kývli, ale jejich občané mají naprosto vyhraněný názor, který nejde změnit propagandou tak rychle. Navíc nemohou nevidět příklad Maďarska, které se jako jediné snaží dodržovat evropské právo a místo pomoci se mu dostává je kritiky a ústrků. Nakonec by zůstali s importovanými imigranty a vlastní rozběsněnou veřejností sami, od EU mohou čekat jen knížecí rady.

Všechny varianty řešení, které nezmění postoj EU ale hlavně Německa k přijímání imigrantů, jsou pro ni samotnou nepříjemné až devastující:

  • přehlasuje-li Německo země Visegradu, krizi nevyřeší,  ale zato zcela demaskuje své postavení jako protektora. To povede dříve či později k rozpadu EU nebo k velmi silné diktatuře, potlačující toto národní cítění a odpor
  • ustoupí-li Německo, ztratí sice prestiž, rozpadne se jeho evropská politika, protože příklad německé porážky potáhne, ale vytvoří to zdání rovnosti zemí v EU a ta snad může mít ještě šanci.
  • poslední možností je tzv. kompromis ve stylu slavné Dubčekovi „delegace“ do Moskvy v roce 68. Pokud bezpodmínečnou kapitulaci Visegradu, či jejích servilnějších členů (ČR) její politici nějak zapomenou oznámit občanům, hrozí nepokoje a násilí. Nejhorší možná varianta.

Ať tak či onak, příští týden dostanou čeští občané jedinečnou příležitost získat rigorózní, nevyvratitelný důkaz o tom, že jejich stát je pouhým protektorátem. Už nebude nutné nikoho soudného přesvědčovat, nikdo nebude moci tvrdit, že nevěděl, nepochopil…

A čtvrtý odboj může začít! I tento protektorát je totiž jen protentokrát.