Štítky

,

V záplavě negativních zpráv jste ji možná přehlédli. Možná jste ji nepřehlédli, ale uvěřili mainstreamovým ekonomům, že je to zásadní problém ekonomického rozvoje, další hřebík do rakve našeho hospodářství. Přesto je to ta nejbáječnější zpráva od konce komunismu!

Vlastně to vyhlásili zaměstnavatelé, reprezentovaní třeba hospodářskou komorou: české ekonomice chybějí pracovníci. A to nejen ti vysoce kvalifikovaní, či ti v některých technických oborech, jejichž náročnost řádově přesahuje vzdělávání v oblasti genderových studií, filosofie ekologismu či sociologie se zaměřením na EU. Dokonce ani ti zlodějští řemeslníci, kteří okrádají manuálně gramlavé spoluobčany. Chybí už i ti průměrně až podprůměrně vzdělaní, dělníci, montéři, kuchaři, skladníci…

Hospodářská komora, podvedením bývalého supersvazáka a dnešního příslušníka globální elity, Vladimíra Dlouhého, bije na poplach. Při komunikaci s běžnými členy se objevují návrhy na zaměstnávání migrantů (míněno muslimští Arabi a černoši) či Ukrajinců. Stěžují si na komplikované „dovozy“ pracovníků, omezení a restrikce. Domnívám se, že že je vše jinak.

Co vlastně znamená to „nejsou lidi“? V případě naší otevřené ekonomiky je to poselství jasné: naši podnikatelé a zaměstnanci jsou pro světový trh konkurenceschopní a společně získali z globálního balíku práce víc, než mohou fyzicky zvládnout. To je mimořádně příznivá zpráva, který říká, že přes veškeré ekonomické a společenské katastrofy posledních let ekonomický stroj ČR nějak funguje.

Tento stav je obrovskou příležitostí ke zlepšení naší ekonomiky. Především pro zaměstnance, kteří se mohou konečně pomalu zbavit své komparativní „výhody“, neevropsky nízkých mezd. Potom pro stát, který může rozevřít nůžky mezi minimální mzdou a sociálními dávkami a zapojit tak do ekonomiky doposud parazitující skupiny, jako jsou např. cikáni, jejichž morální rozklad za poslední čtvrtstoletí dosáhl bizarních rozměrů.

Je to také výborná příležitost pro nás podnikatele k modernizaci ekonomiky, automatizaci a robotizaci, přesun k výrobám s vyšší přidanou hodnotou atd., tedy věcem, kterým se stejně nevyhnem. Není lepší motivace, než životní nutnost, je to víc než všechny dotace a byrokratická podpora tzv. inovací.

Před pár lety jsem se v Holandsku ptal místního podnikatele, proč si nechává stavět plně automatickou linku za 3 mil € s obsluhou 1 pracovníka, když to jde nahradit investicí 300 tis. € s obsluhou 5 lidí. Odpověď: „Nikdo to za nechce dělat, a když tak za peníze, které činí výrobek neprodejným“. Výsledkem je, že zmíněný výrobek se vyrábí v „drahém“ Holandsku, nikoli v zemích s „komparativní výhodou“ jako je Čína nebo ČR a obsluhující dělník má plat v násobku našeho mediánu. S poklesem cen průmyslových robotů se ta, pro nás nepředstavitelná, investiční bariéra každý den snižuje, takže už není tak hrozivá, jako před 5 lety. Průmysl 4.0 tak nemusí být v ČR prázdným pojmem.

A neposlední řadě je to cesta, která nás připraví na budoucí demografickou situaci, kdy aktivní lidé budou muset vydělat na důchody velkého množství důchodců. Pokud budou nadále dělat práci s malou přidanou hodnotou, která uživí jen je a s bídou majitele firmy, bude to špatné.

Bylo by obrovskou chybou, začít sem vozit gastarbeitery. Můžeme importovat mozky, odborníky a specialisty v malém množství, ale plošné snížení ceny práce tímto způsobem nás vrátí zpět směrem k 90. létům a prohloubí naše zaostávání. A to pomíjím společenské efekty, typu střetu kultur.

Podle mého názoru máme před sebou velkou příležitost, která se nemusí opakovat. Jak ji uchopíme, je čistě na nás.

P.S: Autor je mikrokapitalista a zdražení práce a nedostatek lidí mu přinese minimálně dočasné problémy