Štítky

,

Multikulturalismus přivedl svět k upřímné nenávisti mezi všemi navzájem. V čem se ale shodnou skoro všichni, je nenávist k bílému muži. Nikdo není urážen, ponižován a diskriminován systematičtěji, než on. Přesto všechno na něm v oblasti ekonomiky a tvorby hodnot visí prakticky vše.

V posledních měsících jsem absolvoval dvě mezinárodní výstavy (v zahraničí) a dvě konference. Vždy se jednalo o špičkové akce v daném oboru minimálně v evropském kontextu.

Už nevím, kdo mne inspiroval, ale začal jsem si všímat složení účastníků, které ale bylo stejné, jako dlouhá léta před tím. Vzhledem k technickému charakteru výstav, jsou jejími nejpočetnějšími návštěvníky technici a obchodníci. Ti všichni sem přijeli pracovat, technici zkoumat nové trendy a obchodníci za novými obchody. Každý, kdo v oborech něco znamená, se zde jednou za 2-3 roky objeví, takže vzorek je vcelku reprezentativní. V naší postmoderní společnosti, s agresívně pojímanou rasovou a genderovou rovností, však tvoří bílí muži minimálně 90% přítomných. Jedinými účastníky jiné rasy jsou Indové a Asiati, zastupující firmy ze svých zemí. Žádní migranti z Blízkého východu ani černé Afriky, natož pak ze „znevýhodněných“ etnik se v evropských firmách na „tvůrčích“ pozicích prakticky nevyskytují.

Na mezinárodních konferencích je situace ještě horší. Etnicky zde nebývá kromě bílých Evropanů nikdo jiný než Asiaté (Japonci, Číňané, Korejci – ti jsou zcela kompetentní a jsou doma stejným pilířem, jako bílí muži v Evropě). Žádní Arabští, Turečtí ani černošští imigranti, co jich jsou v Evropě miliony. Prostě nikdo.

Nedivte se proto, že my, bílí mužové se díváme na některá etnika skrz prsty. Jsme to my, kdo udržuje tuto civilizaci v chodu. To my udržujeme a rozvíjíme techniku a ekonomiku, z námi vytvořených hodnot žijí parazitující etnika, neschopná civilizaci ani udržet, natož rozvíjet. A proto máme z přílivu exponenciálně se rozmnožujících retardů obavy.

Velmi podobné je to se zastoupením žen. Ano na výstavách jsou, ale v naprosté většině slouží jen jako dekorace, vařičky kávy a lapače na kolemjdoucí. A jsou se sebou spokojeny. Předhánějí se, jak okolním samcům co nejlépe ukázat nohy, zadek a kozy. Ale probůh, nezkoušejte se jich zeptat na něco technického (ale ani obchodního). Rychle zavolají nejbližšího, prý sobě rovného, bílého muže, aby to s tím otrapou, co se zajímá i o něco jiného, než jsou jejich přednosti, vyřídil.

Ženy jsou na konferencích zastoupeny ještě méně, než na výstavách, protože zde není ozdobný prvek zapotřebí. Ano, existují výjimky, ženy, které si svým vystoupením projevem vynutí úctu a uznání všech přítomných. Bohužel je jich strašně málo. Na poslední konferenci bylo cca 30 přednášejících a z toho jedna jediná žena! Kde jsou všechny ty feministky, dotované ze stáního rozpočtu, co se chtějí mužům ve všem vyrovnat? Já je prostě nevidím!

Ne, rovnost mezi množinami mužů a žen nenastává a s vysokou pravděpodobností, bez rozkladu společnosti, ani nastat nemůže. Ženy mají z podstaty věci ve společnosti jiné, a nutno říct i důležitější úkoly, než muži. Proto jsou to muži, kdo jsou odedávna nasazování na věci nebezpečnější, protože ztráta části z nich není pro společnost tak fatální. Rození a výchova dětí jsou „personálně“ náročnější, než jejich plození. Rovnoprávnost žen má být definována tak, aby žena mohla dosáhnout na libovolnou kariéru, ale aby nebyli muži, pro slabé předpoklady žen pro některé obory lidské činnosti, sráženi k zemi. Různé genderové kvóty jsou přímou cestou do pekla.

Společnost musí skoncovat s tou vylhanou hrou na rovnoprávnost, kterou není možno nastolit bez potlačení přirozených vlastností jednotlivých skupin obyvatel. Začněme třeba tím, že budeme nazývat věci pravými jmény a pak se uvidí.