Štítky

, ,

O kapitalismu si můžeme myslet cokoli ale těžko vyvratitelným faktem je, že byl do dnešního dne úspěšný. Nejen vytrvalostí, s jakou se drží u moci, ale i nebývalým rozvojem lidstva, kterého bylo dosaženo v bezprecedentně krátké době.

Podle mého názoru věc má tři základní příčiny:

  1. Vznik FIAT peněz
  2. Vznik zdánlivé rovnosti a neostrých hranic mezi třídami
  3. Vznik nové třídy zaměstnanců

Ad 1)

Vznik peněz, „vytvořených“ z ničeho umožňuje okamžitě motivovat ostatní k ekonomické činnosti, aniž by bylo nezbytné napřed shromáždit nějaké hodnoty. Proces je nízkonákladový, nic se netěží ani nevyrábí.  Oběh takovýchto „nehodnot“ je vynucován státními silovými prostředky, které stejně existovaly ve všech civilizacích. Navíc jsou široké vrstvy odděleny od skutečných hodnot (např. zlata) a zcela vydány na milost a nemilost majitelům sytému.

Ad 2)

Hranice mezi třídami nejsou ostře definovány, na rozdíl od minulých ekonomických systémů může teoreticky jedinec změnit své postavení v něm.  V praxi se to ale podaří jen nemnohým ale i ta naděje velkou motivací. Rovnost je sice deklarována, ale nikdy naplněna. Plebs žije z naděje a elita se cítí bezpečně.

Ad 3)

Každý hierarchický systém potřebuje ty úplně dole. Dříve to byli otroci či poddaní, kteří tvořili hodnoty, od jejichž využití byli odděleni. Vždy bylo třeba velké energie donutit tyto třídy k poslušnosti, bylo potřeba násilí, drábi a dozorci nad otroky. Tento problém vyřešil kapitalismus zavedením zvláštní třídy, zaměstnanců. Přenesl na ně starost o vlastní existenci, donutil je snažit se získávat elitou vydávané papírky zvané fiat peníze a dal jim naději – tedy motivaci. Zaměstnanec vznikl spojením otroka a dozorce nad otroky v jednu osobu. Efektivita nového hybridního typu otroka hnaného pudem sebezáchovy a vzdálenou nadějí se ukázala být neuvěřitelná.

Systém, který přinesl motivaci, z půlky lež a podvod, vytáhl lidský rod ze stádia primitivní civilizace, jakých tu již bylo mnoho, až k letu na Měsíc. Významnou část lidstva zbavil základních existenčních problému. Ať si o historii supertřídy a jejím vládnutí myslíme cokoli, toto byl fantastický úspěch. Ale co bude dál, to už je zcela jiná otázka.