Štítky

Přijímání zaměstnanců je někdy depresívní, zvláště když jejich osudy poznamená naše „demokratické“  zřízení a jindy groteska. Tentokrát to druhé. Skutečnost byla daleko barvitější, než tento krátký záznam ukazuje.

Uchazeč: Muž, 24 let, zdravý, běloch, typ „frajer“, bez viditelné duševní retardace

Personalista: zkušený amatér

P: Tak, povězte něco o svém studiu a zaměstnáních

U: Dělal jsem 3 letý učňovský obor, ale nedodělal jsem to. Skončil jsem na začátku druhého ročníku.

P: A proč?

U: No, měl jsem potíže, měl jsem pád neomluvených absencí…

P: Ale tu píšete, že jste na tom učilišti byl od roku 2010 do r. 2015? (Za tu dobu se dá vystudovat medicína nebo získat PhD., pomyslel si P.) Jak jste to udělal?

U: No, párkrát jsem opakoval a taky jsem začal jiné obory.

P: Dobře (zastrkujíc vyvalené oči zpět do důlků). Vidím tady dvě zaměstnání, Firma1 2015-2016 a Firma2 2016-2017. Jak dlouho jste v jednotlivých byl?

U: Už si to nepamatují, je to dávno. V F1 snad 3 měsíce a F2 asi rok

P: A proč jste odešel?

U: Tak různě. Měl jsem tam potíže. Nebyla to dobrá zaměstnání.

P: Takže, jak dlouho nemáte práci?

U: Od konce března, jak jsem odešel z Hyundai

P: Tak počkejte, to tu v životopisu nemáte!

U: Jo, to je možný, netuším, co tam mamka napsala…

 

Na tomto místě byl pohovor ve vší slušnosti ukončen a P. si šel loknout domácí slivovice o koncentraci 52% aby mohl pokračovat ve výslechu dalšího uchazeče. Nebohý uchazeč zůstal i nadále odsouzen k tomu, aby obšťastňoval další personalisty svým vyjímečným osudem. Snad bude úspěšný.