Toto je svým způsobem zbytečný článek a v podstatě jím reaguji na Bášův komentář.
Nebývá zrovna dobrým zvykem vysvětlovat svůj vlastní článek, u vtipů je to potom již naprostá úchylnost, ale v tomto případě udělám výjimku, a to kvůli zmínce o zapojení paní Bášové do systému. Chápu, že osobní vztah může někomu zatemnit receptory a rozhodně nechci, aby si lidé zapojení do systému civilní obrany mysleli, že jsem se vysmíval zrovna jim.

Vysvětlovat pointu vtipu nebo smysl literárního díla je věc nevděčná, byť se tím někteří lidé živí profesionálně. Někdy může být takové dílko vtipné, jindy poučné, ale toto tentokrát nečekejme. Pro zachování stylu budeme používat plurál a o autorovi hovořit ve třetí osobě.

V předmětném článku tedy autor použil tří nástrojů: ironie, sarkasmu a nadsázky. Ukážeme si, kde, proč a na koho tím cílil – a zejména na koho tím cílit nemínil.

Ironie
Tento nástroj byl použit pro zesměšnění aktivistů a zejména pak pracovníků Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Zápletka je založena na prostém jevu, kdy skutečná podstata problému nesmí být zmíněna a naplno řečena, zejména je nepřípustná racionální aplikace. Kdy orgány, které by se měly problémem zabývat, se zabývají naopak jeho bagatelizací a snahou o odvrácení pozornosti někam jinam. Kdy všichni přesně chápou podstatu problému a bezchybně jsou schopni pojmenovat příčiny a navrhnout funkční řešení. V našem příběhu, když už to musíme sdělovat  polopatě, má čtenář užuž dojem, že analytici Centra přesně odhalili podstatu … konečně! … chtělo by se vykřiknout, ale v závěru se nám dostane poznání, že podstata nesmí být naplno vyjevena a ve výsledku, když se použila veškerá data získaná a zdánlivě pochopená, to vede opět k absurdnímu vyústění, ve kterém jsou za teroristy označení dva Slováci, protože přece vyhovují všem charakteristikám, jak je zanalyzovalo PornoJandovsko-Romancovovské  Centrum.

Sarkasmus
To je prosím vyjádření určitého despektu formou hořkého vtipu. Nastavení absurdního obrazu, vyjádření bezmocnosti.
Můžeme 100x obdivovat snahu dendrologů a stovek dobrovolníků, bojujících ve dne v noci za záchranu vzácných stromů ve jedinečném parku. Člověk by se i přidal, přispěl na to ze své kapsy.. kdyby… kdyby zároveň ve stejné obci nepůsobila organizace placená z veřejných zdrojů, která vysazuje do parku bobry. Všichni pláčou nad osudem vzácných platanů, jak padají do vody, jak hnijí, jak je musíme zachránit, ale nikdo si nedovolí říci naplno „No tak přestaňme už konečně vypouštět do parku ty bobry! Pak nebudeme muset v noci držet u každého stromu hlídku.“ Nejsou v takovém případě záchranáři stromů, organizovaní tou samou obcí, která podporuje vysazování bobrů, poněkud za blázny? Samozřejmě si každý váží snahy o záchranu stromů, ale nemělo by se přece jen začít odchytem bobrů a ukončením projektu jejich introdukce? Nemělo by se aspoň říci naplno, že to dělají zrovna ti bobři a nemlžit řečmi o frustrovaných savcích, multikulturně obohacujících naše prostředí, do kterého tzv. patří? Proč napadat odpůrce bobří introdukce a označova je výrazy jako antisavčí extrémista?
Všichni si jistě vážíme práce zdravotníků a nikdo by neznevažoval ani cvičení, ve kterém by v obci ohrožené přemnožením zmijí jednotky cvičily první pomoc pokousaným, dělala se protizmijí opatření ve školách a veřejných budovách atd. Ale celá tato bohulibá činnost by byla absurdní, kdyby ta stejná obec přivážela zmije a rozhazovala je po obci a nesmělo by se ani říci, že nebezpečím jsou zrovna ty zmije a viníkem jsou ti, kteří je do obce vozí.
Chápete, že autor nezesměšňoval ani dendrology, ani záchranáře, jejichž  práce si nesmírně váží?
A aby to bylo opravdu polopatě… nebylo by lepší nepouštět ty rizikové skupiny přes hranice země? Nebylo by lepší, než stavění potěmkinovských zátaras, které akorát vadí popelářům, poslat do terénu policisty a chytat ty lidi, co tady nemají co dělat a proti jejichž aktivitám se organizují ta cvičení? Nebylo by to lepší než dávat botičky a buzerovat občany? Máte pocit, že v Praze a v ČR nejsou?
Člověk si samozřejmě váží práce záchranářů, policistů i vojáků, ale nese nelibě, když jsou použiti proti občanům, nebo když je jejich práce devalvována. I hasiči musejí cvičit, a je dobře, že to dělají, ale není rozumnější začít tím, že nebudeme foukat plamenometem do oken?

Nadsázka
To je takový instrument, kterým autor přifoukne situaci do absurdních měřítek. Přežene to … proč? Protože samotná realita, střízlivě nahlížená, nevzbudí pobavení a autor chce čtenáře pobavit prostě proto, aby vydržel číst.
Jsou případy, kdy nadsázka není možná, kdy život sám vykouzlí natolik absurdní situaci, že zdánlivě není na přifukování prostor. Například nápad jednoho papaláše, jak bránit americké školy proti šíleným střelcům – ten si ale necháme na jindy.

Závěr:
Autor v žádném případě nezesměšňoval práci záchranného systému, on ironizoval práci eurobolševicko-sorosovských struktur, zde představovaných pornojandovsko-romancovovským Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám. Autor se snažil přimět čtenáře, aby si v duchu řekl: „Vždyť to ničí bobři, které si tam sami vozíte!“

Autor si váží práce všech lidí, zapojených do obrany a ochrany života a zdraví občanů ČR včetně těch, kteří pomohou člověku v nouzi aniž by to byla jejich profese.
Tak jim to nekomplikujme a jejich práci nezneužívejme k potěmkinovským aktivitám.