Štítky

,

Moto: „… v továrních halách visely jeho portréty, pionýři ze špejlí, z kaštanů stavěli makety.“

Pavel Dobeš: Oko ztratíš ve chvíli, když pracuješ bez brýlí

Na dnešní den připadá již tradiční Rákosová slavnost, zvaná též Palachiáda. Je to forma lidové zábavy, kterou zajišťují místní politici a političtí aktivisté. Zábavné to bývá každoročně, ale letošní oslavy díky kulatosti výročí a momentálním politickým potřebám elity překonaly všechny rekordy absurdity.

Palachiáda je nevyhlášená soutěž politiků a aktivistů o co největší uroněnou slzu. Článků o morálním apelu, svědomí národa, inspiraci pro ostatní a podobně zcela pohltily mainstream. Kdo nenapíše alespoň jeden, jako by nežil.

V mozcích elitářských propagandistů má Palach dvě zásadní funkce. Za prvé jako ušlechtilá oběť, kterou zbabělí Češi vyměnili za Husákův rohlík a za druhé, jako podpůrný argument současné protiruské hysterie. Záměna sovětských (multinárodních) bolševiků za současné Rusy je účelná, jen dokud se nezamyslíme nad naším vztahem k Německu. Tatáž propaganda totiž tvrdí, že 360 tisíc občanů nezavraždili Němci, ale nějací vymřelí „nacisté“ a proto je Německo naším kamarádem, kterému nemůžeme nic vyčítat. Prostě jednou se historie hodí, jindy je ji třeba pozměnit.

Masívní propagace sebevraždy letos nezůstala bez následků. Pokus o sebeupálení před Palachovou výstavou nemůže být symboličtější. Ale slavnost frčí dál, jako by se nechumelilo. Vyžaduje to velký kus odvahy zavrhnout takto propagandisticky lákavý příběh jen proto, že je založen na duševní chorobě a pomatenosti. A odvaha, ta je pro dnešní elitu tak nedostatkovým zbožím, že ji hledají už i u exhibicionistických sebevrahů.

Poznámka: palach – rákos lidově