Štítky

, ,

Před časem rozvířil hladinu již skoro zapomenutý písničkář Jaroslav Hutka, když nebývale tvrdě a umělecky“ napadl legendu českého, tedy co to plácám, slezského písničkářství Jaromíra Nohavicu.

Nechci rozebírat, co kdy a kde Nohavica podepsal, případně řekl. Jen si vzpomínám na Portu v 83, kdy měl zaraženou činnost a přesto ho skoro 4000 respondentů označilo za osobnost Porty (bohužel marně, vyhrál tuším Daněk s asi 500 hlasy). To se jistě muselo soudruhům z STB mimořádně líbit, možná by bylo zajímé slyšet, jak ho tehdy chválili. Pan Hutka v té době hrdinně a zásadově bojoval proti bolševickému zlu někde v Holandsku.

Ale to je nakonec docela jedno. Skutečně důležité je jejich dílo. Ne, skutečně nejsem nekritickým Nohavicovým fanouškem, sám si opravdu s chutí zahraju jen pár jeho věcí a některé jiné výtvory považuji dokonce za mimořádně hloupé. Jenže ve srovnání s pohasínající hvězdičkou minulosti, která se snaží zviditelnit, je to pan hudebník a pan textař. Nechci nikoho přesvědčovat, srovnejte ale třeba texty známých hitů:

Krásný je vzduch
Krásnější je moře
Co je nejkrásnější
Usměvavé tváře


Pevný je stůl
Pevnější je hora
Co je nejpevnější
Ta člověčí víra

a proti tomu

Bláznivá Markéta
v podchodu těšínského nádraží
zpívá zpívá zpívá a zametá
je to princezna zakletá
s erární metlou jen tak pod paží
když zpívá zpívá zpívá a zametá

Vajglové blues
rumový song
jízdenková symfonietta
pach piva z úst
a oči plonk
to zpívá Markéta
bláznivá Markéta

Ještě markatnější rozdíl zjistíte poslechem Hutkova zhudebněného obvinění a následné Nohavicovy odpovědi (alespoň tak chápi i já).

Pro mne jasné, a co vy?

V době honů na čarodejnice, reprezentovaných mimo jiné kauzou Kundera, se nezapomeňme ptát na to nejdůležitější. Kdo vyjde vítězně ze souboje s věčností a lidskou chatrnou pamětí. Nohavica i Kundera šanci mají, Hutka a okopávači kotníků z Historického ústavu“ nikoli.

Pozn:iniciováno tímto článkem na BL

Osobní stránky pánů Hutky a Nohavici