Velmi mne zaujal Petersův článek o Westermarckův jevu. A to nejen proto, že bravurně popřel svou vlastní tezi o jediném právu" a to, že ač (jenom) právník, všiml si biologických pohnutek lidského jednání. Vzpomněl jsem si na jiný, daleko vážnější problém (protože jede o život), laktační (poporodní) psychózu.

 

Podle Wiki zabije matka z tohoto titulu své dítě ve 4-8 případech na 100 000 porodů a v 5 případech spáchá sebevraždu. Tyto případy jsou i pro náš bulvár vždycky vítané zpestření (1, 2). Je-li případ dostatečně bizarní, pronikne do médií i na globální úrovni.

 

Přitom se jedná o jev rozšířený i mezi zvířaty. Každý chovatel králíků se setkal s tím, že samice povraždí celé čerstvé hnízdo. Podle mých osobních zkušeností to klidně může postihnout 5% vrhů, často ve spojení s nějakým stresem (bouřka, hluk, horko apod.). Když se to stalo, brali jsme to jako dílo přírody a samici nepotrestali (nesnědli), došlo k tomu pouze při recidivě. U lidí ale nastupuje právo. Jak je to u nás nastiňuje diplomová práce Václav Jíry, uveřejněná na serveru o ženské agresivitě.

 

Zjišťovanou výzkumnou metodou, sekundární analýzou dat, bylo vyhodnoceno následující, ve 12 případech (30 %) byl trestný čin posuzován jako vražda podle ustanovení § 219 odst. 1,2 písm. e) trestního zákona, jedná se o vědomé usmrcení. U jednoho případu bylo podezření na laktační psychózu. Ve 30 případech (68 %) byl trestný čin posuzován jako vražda novorozeného dítěte matkou podle ustanovení § 220 trestního zákona, tedy v rozrušení způsobeném porodem. Jeden případ (2 %) byl posouzen jako ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona.

Zajímavé je také zjištění, že pravděpodobnost tohoto jevu zvyšuje se sociálním a ekonomickým stresem. Ale to je otázka zcela jiná, pro tuto chvíli politiku vynechám.