Štítky

, ,

Ne, opravdu bych nikdy nevěřil, že budu závidět byť jen část ruské legislativy.

Když vlak, vezoucí mne z měsíčního pobytu v Andropovově zemi blízko pólu, zastavil v Čierne pri Čope, počítal jsem vteřiny do překročení hranice. Jako by mne celou tu dobu dobu někdo škrtil a já se nemohl nadechnout, jako by mi při potápění došel dech a já zoufale prahl po blížící se hladině. Ač vám budou profesionální antikomunisté tvrdit opak,  u nás opravdový bolševismus nikdy nebyl (alespoň od 70. dál, kdy začal vnímat svět). Ale za naší východní hranicí, tam ano. O to těží je pocit, že se s Ruskem pomalu vyměňujeme úlohy.

Jak jsem již kdysi napsal, závidím Rusům zákon proti zahraničnímu financování politických lobbystických organizací.  U nás se například tito sluhové globální elity snaží zlikvidovat doposud odolávající zbytky školství či postavit etnicky zabarvenou spodinu nad spořádané daňové poplatníky. Demokracie je řízení státu svobodnou vůlí jeho obyvatel, ne zahraničních „osvícenců“ či výsledky ze zahraničí financované strategické litigace. S placeným propagátory většinově odmítaných opatření, kteří chtějí nahradit demokracii lidu demokracií peněz je nutné zacházet zcela stejně, jak s teroristy. Výsledky jejich jednání jsou totiž často velmi podobné.

Zpráva o francouzském úředním zrušení pojmu „otec“ & „matka“ pro mne zní jako zpráva z apokalypsy, je to neuvěřitelný pokus vyrvat lidstvo z jeho přirozených kořenů, je to bezprecedentní dehumanizace člověka. Už z tohoto důvodu obdobu nového ruského zákona, potírající propagaci homosexuální deviace mezi nezletilými naléhavě potřebujeme. Žijeme ve společnosti, která na jedné straně kriminalizuje přirozený pohlavní styk i u zcela vyvinutých jedinců jen na základě věku (nemám nic proti), záběry konsensuálních a přirozených sexuálních styků připouští jen po 22 hodině (opět souhlasím) a na straně druhé dovolí průvody perverzních úchylů v bizarních oděvech za bílého dne. Běžný heterosexuální kontakt je předmětem „regulace“ s ohledem „mravní výchovu“, kriminalizován bludem „sexuálního harašení“, ale více méně otevření projevy jiné „sexuální orientace“ jsou brány jako naplnění „lidského práva“.

Ač mnozí politicky korektní komentátoři lkají nad snadno zneužitelnou vágní formulací zákona (což opravdu lze předpokládat), jedná se veskrze o zákon defenzívní. Kdyby nebylo Západem celosvětově iniciované ideologie buzerantismu, úplně by stačily většinové autoregulační mechanizmy společnosti. Například postoj většinové české společnosti považuji za celkem rozumné vypořádání se s problematikou: je to odporné, tak se chovej na veřejnosti diskrétně ale ve své ložnici si dělej, co chceš.

Ne, že bych prahl po emigraci do Ruska, na to je znám až příliš dobře, ale tento zákon jim docela upřímně závidím.