Štítky
Globalizace, tento primárně ekonomický projekt, přináší zpětný ráz na úrovni společnosti. Opravdu dochází ke střetu civilizací, daleko víc než v minulosti. Protože multikulturalismu řešením není, jak po létech tragického vývoje zjistila i evropská elita, co jím je? Jak mohou vedle sebe existovat naprosto protichůdné ideologie, náboženství nebo společenské systémy? Návod nám dává sama příroda.
Pokud bychom měli posuzovat život očima společenských věd, zjistili bychom, že je založen výhradně na „špatných“ vlastnostech. Vývojové principy jsou analogií lidských vlastností jako je egoismus, netolerance, xenofobie apod. Začíná to již na úrovni makromolekul a přes organely, buňky atd., končí organizací společenského hmyzu, savčích skupin, tlup a stád. I naše imunita je vlastně xenofobní systém, likvidující každého živého vetřelce a náš byt či oplocený dům jistým projevem xenofobie.
Již existence buněk vyžaduje, aby obsahovala naprosto rozdílná prostření a aby se chránila svou integritu. Ten geniální vynález, který to umožňuje, se jmenuje hranice, ať je to lipidická dvojvrstva, buněčná stěna či kůže.
Naprosto stejně fungují sociální živočichové, ať už je hmyzí úl nebo zvířecí tlupa. U lidské společnosti to funguje obdobně, tvoří tlupy, rody, kmeny či státy s kulturou a soudržností, zpravidla oddělené tu více tu méně respektovanou hranicí. Hranice, její respektování, regulované překračování a protěžování vlastní kultury na vlastním území, to jsou základní předpoklady klidné koexistence různých kultur. Říkám tomu princip lokální netolerance.
Je zřejmé, že takovýto model je minimálně konfliktní. Je však nutné splní některé požadavky:
- Ochrana (rozumná) vlastní kultury na teritoriu
- Respekt k hranicím
- Skutečný respekt k sousední kultuře, když se odehrává na svém území
- Nešíření jednostranně stanovených tzv. globálních hodnot, ať přidají (nám) jakkoli přitažlivé.
Uvedu extrémní příklad – přírodní národ, kanibalové. Pro nás je to nepřijatelné a skandální, ale objektivně je to jinak. Naše civilizace zavraždila o několik řádu více lidí, než všichni kanibalové světa dohromady. A co se děje s tělem po jeho smrti je spíše otázka estetická a zdravotní. Nic, co by způsobovalo výrazně víc lidského neštěstí, než naše vlastní agresívní civilizace. Chci-li se nazývat člověkem tolerantním, musím respektovat jejich způsob života na jejich území. Pokud se ale pokusí o něco podobného u nás, musí být reakce nekompromisní.
Jsem si vědom toho, že život je daleko komplikovanější než tento model. Někdy kultury nemají teritorium, jindy jsou z nějakých historických důvodů na jednom místě dvě porovnatelné kultury. Nicméně pravidlo, že o vývoji kultury by měla rozhodovat většina a menšinám by měla být uznána jen ta práva, akceptovaná většinou, je nejméně konfliktním modelem. Rozhodně nesmí být kvůli právům menšiny zásadně omezována práva většiny, to je cesta do pekel.
Současný stav všeobecného společenského napětí je způsoben ze značné části nerespektování principu lokální netolerance. Západ neomaleně, bezohledně a přes miliony mrtvých šíří své tzv. „globální“ hodnoty daleko za hranicemi vlastního světa. Současně je jeho obyvatelstvo frustrováno nadržováním importovaným „kulturám“ naprosto nepřijatelným, odporujícím místním civilizačním fundamentům a morálce. Často jsou dokonce pokrytecky protěžovány kultury, jejichž příslušníky západní armády v jejich domovinách vyvražďují.
Navíc západní elita vytvořila vlastní globální „kulturu“, kterou svému obyvatelstvu vnucuje násilím. Teritorium této kultury je virtuální, jsou to média, prostředky masové zábavy, divné zákony nebo elitou placené aktivistické skupiny. Ve spojení s diskreditací či dokonce kriminalizací dosavadních většinových lidských a morálních standardů, jsou již výsledky zcela nevirtuální. Ponížení středního stavu lidskou lůzou, rozvrat povědomí o rodině i národu, omezování rodičů při výchově dětí, nebo spíš sofistikovaný rozvrat výchovy dětí, vytváření genderové nenávisti nebo propagace některých sexuálních úchylek.
Za sebe mohu říct, že princip lokální netolerance snažím dodržovat. Jako militantní ateista se chovám s respektem v kostelích všech církví, to není to místo, kde bych se měl vyjadřovat k náboženství. Když zabloudím do nějaké kultury, snažím se odkoukat, co u ní sluší a patří a chovat se tak. Pravda, ne vždy se všechno povede. Na návštěvě se chovám zdvořile a slušně, i když mi nabídnou třeba rajskou polévku (fuj!). Ale pokud po mě přivandrovalec bude chtít, abych se ve své vlastní zemi klaněl jeho barbarskému bohovi či jeho pomatenému a pedofilnímu prorokovi, bude agresivně šířit své zvrácené náboženství, či snad dokonce vyhrožovat, tvrdě narazí. Narazí tak tvrdě, jak jen bude potřeba, bezohledně, nemilosrdně a bez skrupulí, v rozsahu, který mi mé skromné psychické a fyzické síly dovolují. Protože tady, tady jsem doma já! Tady jsme doma MY!
Je Suis Charlie
Nautilus II 
Vypadá to na první pohled rozumně, ale měl bych minimálně dvě pochyby:
1.) Proč, když tím vymezujícím se celkem může být stát či federace, by jím nemohlo být celé lidstvo?
2.) Každá změna začínala jako extrémně neoblíbená a nebezpečná perverzní menšina.
Je objektivní skutečností, že kultury jsou různé a nelze je principiálně změnit ani za 3-4 generací (viz imigranti), s tím se nutné smířit.
Na matematickém modelu (někdy předvedu) se dá ukázat, že napětí mezi vládou a lidem roste s rozptylem jeho ideí bez ohledu na její „dobrou“ vůli či snahu. Zjednodušeně, celosvětová jednotná vláda by byla nenáviděná naprosto všemi kulturami a může se udržet jedině hrubým násilím.
Ad 2) Jistě, ale tahle změna je k horšímu. A to by také nevadilo, potíž je v tom, že to lidé většinově vědí, či alespoň tuší. Pantáti kvůli vlastní pohodlnosti nasadili podobný typ propagandy a zastrašování jako bolševici. Když účastníkům demonstrací Pegida vyhrožují ztrátou práce, nemohu konstatovat jinak, než to tu už bylo. Nelze mít současně demokracii a násilné protlačování menšinové ideologie, i kdyby byla osvícená (jako že není).
Mám podobný postoj.
1. Domorodec je doma suverénem
2. Platí princip reciprocity
Myslím, že jste vyjádřil jasně a stručně.
„Pokud bychom měli posuzovat život očima společenských věd, zjistili bychom, že je založen výhradně na „špatných“ vlastnostech. Vývojové principy jsou analogií lidských vlastností jako je egoismus, netolerance, xenofobie apod.“
Pokud plati tenhle vulgarni predpoklad, pak je uplne v poradku, ze se zivocisne entity stretavaji v boji (zde multikulti), ze ktereho vyjde vitezne ten lepsi.
Vzdyt vlastnost „egosimus“ vychazi z toho, ze krome „ega“ existuje i „non-ego“, bez druheho (nepratelskeho) by o egoismu nemelo smysl mluvit.
Egoisti vsech zemi, spojte se!
Proc se protivit prirode, zalozene na souboji eg? Jen houst, jen vice multikulti!
Ale v přírodě opravdu ve větší míře neexistuje romantický altruismus. Snad jen jako úchylka při hledání sexuálního partnera nebo výchově potomků – tam má sebeobětování význam, protože z hlediska evoluce není základní entitou efemérní jedinec, nýbrž „věčný“ gen.
Hloupý je ale i opačný extrém, který zastávají ponejvíce křesťané, považujíce jej za kontrapunkt lásky k bližnímu a vydávající jej za esenci krutého darwinismu. Totiž že vyhraje ten „nejsilnější“ – neboli nejbezohlednější, nejhorší apod.
V reálném světě lze v zásadě vypozorovat dvě oblasti konfrontace:
– vnitrodruhovou soutěž genů
– mezidruhový závod v adaptaci
Ani v jednom za běžných podmínek nevítězí vysloveně agresivní strategie. Nejčastější vítěznou strategií bývá kooperace na oplátku nebo symbioza. Ani u principiálně antagonistických vztahů typu predátor-kořist nebo hostitel-parazit nebývá u toho agresivního převládající destruktivní strategie vůči submisivnímu.
Vazby jsou mnohem košatější než primitivní strašení egoismem. Kromě toho, živnou půdou pro podvodné strategie (bránící rozvoji) jsou právě naivní ne-egoisté, kteří udržují negativní stratégy při životě a ještě oslabují zbytek vynucováním solidarity vůči sobě.
Jestli vás to zajímá, podívejte se na pár jednoduchých modelů od pana Malého (http://www.misantrop.info/veznovo-dilema-a-komunity/)
Ale jasne, gogo, ale sociologie je veda multi-para-digmaticka a me jednoduse stve, kdyz si nekdo vybere jen jeden aspekt a udela z nej vseobjimaci princip.
Nabozenstvi jako institut vykladu sveta skoncilo a misto neho svet vykladame (take) podle sociologie…a diky jeji multiparadigmaticnosti :o) si pak muze kazdy vybrat co chce. A kdyz se rozhlednete, zjistite, ze vetsina si bere za vlastni prave onen vulgarni darwinisticky vyklad zivota, coby „vyvoje v boji“.
A pritom je tenhle aspekt uz vyvracen, dejte si do vyhledavace „darwin wrong“ a vypadne na vas treba tohle.
http://www.bbc.co.uk/news/science-environment-11063939
Podle tehle teorie neni nas zivot (vyvoj) zalozen na nasich spatnych vlastnostech, ale stoji na volnych teritoriich. Hrube receno: rozvijime se jen tam, kde mame coby druh volnou niku a nikdo nas neohrozuje, nejsme nuceni k boji. V opacnem pripade jsou nase vyvojove potenciality spotrebovovany na obranu, z hlediska „radosti ze zivota“ a vyvoje je tedy mezidruhovy boj vyhozena energie :o)
To vedely vsechny stare kultury, ktere se se zajatci ci s nahodne prisedsimi vubec nemazlily, nebot pro ne predstavovali existencni ohrozeni. Volba pak byla dvoji: bud okamzita a totalni asimilace, anebo smrt.
Pricemz o asimilaci rozhodval kmen/ kultura sama a to bez poradniho hlasu cizince. Pokud jim dnes davame nejaky cas na integraci (treba v taborech, moznosti ziskat casem obcanstvi atd.), pak tim prekracujeme obvykle humanni meze a jsme tedy vpravde velkorysi.
Tahle otazka je velmi jednoducha k reseni, samozrejme problem je v tom, ze uz jsou tady a to ve vyznamnem mnozstvi.
Druhym problemem je existujici mocensky system, postaveny na konkurenci, takze pokud navrhnete neco podobneho (asimiliaci ci vystehovani, tj. „smrt“, ci lepe „neexistenci“) okamzite se proti vam zvedne obrovska politicka vlna, ovsem nemotivovana nejakym „presvedcenim“, nybrz moznosti cestou teto opozice vytriskat politicke/ mocenske body.
Bajecni multikulti lidickove z kavarny nejsou humanisty z presvedceni, ale moc dobre vedi, ze kdyz budou hlasite kricet o vselidskych pravech, kapne jim ze systemu nejaky grant (i system ma sve svedomi).
Je to proste, je to hrube, je to bezvychodne….
Snad jsem to napsal srozumitelne…
A jeste k vasemu: Domorodec je doma suverenem…nejen suverenem, jeho suverenita zcela zakladne podpira jeho existenci, pokud neni suverenni, jde mu o krk a to doslova. Takze tato suverenita neni jen pravne- sociologicka kategorie, se kterou by slo nejak handlovat, ci ji nejak interpretovat, nebot se je dna o fundamentalne- existencni predpoklad funkce society (kultury)…a jak znamo, bez ni jedinec neprezije.
Ten článek je bezvadný. Jen tak mimochodem ukazuje, že proč stupidní přímočarý egoismus nevede k maximalizaci zisku. Takové modely by měly povinně studovat lidé, kteří mají v rukou jakoukoli moc.
Tenhle clanek jsem predlozil jako argument uz asi tak 20x, pokazde si ho prijemce pochvaloval a za tyden zas vylezl s potrebou boje :o)
Bohuzel, zde se dostavame do stretu s mentalitou otroka, podlehnuvsimu Stockholmskemu syndromu…pocitam, ze na to trpi tak 99% obcanu a tudiz je situace argumentacne zcela neresitelna.
Jak rika Belohradsky: Nikdo nenasloucha.
Podobne dopadl odkaz na Ekonomii prirodnich narodu, kde se pise a dokazuje, ze prumerny neoiticky clovek pracoval 17- 20 hodin tydne a zbytek travil navstevami pribuznych, sexem, hrami s rodinou, zbytnym vylepsovanim sveho pribytku ci prostym zevlovanim.
Na to uz byly reakce ostrejsi, protoze nejde o tolik teoretickou zalezitost, zde je clovek konfrontovan s „normalnim“ zivotem, ktery je mu odepren…proto oponenti to ihned zazdili jako „kravinu“ a jali se rozvijet obraz kruteho boje o kazdou kost ci zrno.
Kdyz se to ovsem vezme do dusledku, pak maji v zasade pravdu: zrejme jiz neplati, ze „vedomi“ (vzdelani) vede k usilovani o uctyhodny vyssi cil, tedy ani vychova mocnych by nic neprinesla. Dnes, pokud vite, ze normalni je pracovat normalne a ze boj vam skodi, vam nezbyde nic jineho, nezli toto zatajit pred druhymi a pokud mozno, udelat se v tomto smeru sam pro sebe. Vytvorit si sve male spiklenecke tajemstvi „v pravde“ a na nejake „davy- obcany- proletare- lid“ se uplne vykaslat, nebot jsou to pouzi psychovampiri, vysavajici vam veskerou energii, delajici si z vas legraci anebo jen proste vas obirajici o cas.
Ono na tom biblickem „co je cisarovo dejte cisarovi…atd.“ opravdu neco bude :o)
https://www.kosmas.cz/knihy/174011/ekonomie-prirodnich-narodu/
A jeste tohle:
http://www.dailystar.com.lb/News/Lebanon-News/2014/Dec-17/281344-france-kahwagi-sign-off-on-saudi-grant-for-army.ashx
Nejake 4 dny po utoku v Parizi podepisuje Francie kontrakt se SA na dodavku zbrani do Libanonu.
Osobne na to uz ani nedokazu nijak reagovat, co s tim, ze ano…
Pingback: Princip lokální netolerance | Outsider Media
Pingback: Princip lokální netolerance | ALMANACH
Vysvětlení: Za článek jsem dopsal Je Suis Charlie. Omlouvám se, bylo to v době, kdy toto heslo ještě nebylo v českém tisku vůbec známo a nehoufovali se okolo něj největší gauneři Evropy. Nemohl jsem tušit, co s tím provedou.
Tak jsem slysel, ze Zapadni Evropu ted budou pry zachranovat Vychodni Nemci, tak uvidime, jak to dopadne.
Proč malovat čáru podle kultury? Proč ne podle rodiny, nebo jazyka, města, víry, barvy očí, velikosti bot (naschvál přeháním)?
Proč neudělat tu čáru podle jednotlivce: Jsem jen já a ostatní jsou nepřátelé a jakýkoliv odpor zlikviduju.
Vy se snažíte naznačit, že lidé stejné kultury jsou vám podobní, ale to svým způsobem i lidé z vaší rodiny (a to přesto, že budete mít v příbuzenstvu cizince), lidé ze stejného města (ikdyž budou různě chytří apod.) atd.
Jak vlastně kulturu vymezujete? Že slavím Vánoce a mám nový rok 1. ledna (ale co státy, kde sice slaví Vánoce, ale nejí kapra, patří mezi nás nebo už byste je zahnal do moře)? Že mluvím česky (a co Slováci, nebo lidé, kteří mají češtinu jako 2. jazyk)?
to se přece nijak nevylučuje.
V daném kontextu je suverénem vždy jiná entita.
Tedy .. ve své single posteli vy sám, v manželské v páru s manželkou. v domě rodina s přihlédnutím k vnitřní hierarchii…. a tak dále až k městu a státu.
Typickým způsobem chování je snaha o sebezachování a to jak ve smyslu fyzicko-biologickém, tak i kulturním.
A jde o to, že když se potkají dvě neslučitelné entity, má (podle mne) přirozenou přednost ta domorodá. Příchozí by se měl zařídit podle vůle domorodce. Může být, že je vítán tak, jak je, může se od něj očekávat asimilace nebo integrace v různém stupni, anebo je prostě odmítnut.
A čistě darwinisticky, entita, která nemá zájem na svém sebeuchování, téměř jistě zanikne. Jestli je to dobře nebo špatně, je jiná otázka.
Tj. abyste to měl polopatě.. na počátku hierarchie jste jen vy a v hranicích vašeho výsostného majetku nemá nikdo právo vás svévolně omezovat a vy máte naopak právo ho vyhnat pokud tak činí .. a samozřejmě nesmíte analogicky svým konáním omezovat ostatní.
Další úrovně si snad dovodíte samostatně a skončíme na tom, že nikdo nemá žádné právo se např. usazovat v ČR a očekávat, že ho budeme živit, pokud to nebude vůle suveréna (tj. dle ústavy lidu ČR).
Pokud ale máte jiný názor, nic vám nebrání pozvat si skupinku migrantů domů nebo vyjednat na příslušné úrovni hierarchie jejich akceptaci – s přihlédnutím k tomu, že tím nebudete narušovat práva okolí.
Každý člověk má vlastní představu, vlastní vymezení „své“ kultury, rodiny a pod. Můžeme to chápat jako fuzzy množinu, tedy čím jsou mi znaky jiné kultury vzdálenější, tím je pravděpodobnější, že ji nepřijmu a „vlastní“. Pravděpodobnost je daná osobnostními vlastnostmi, zkušeností, vzděláním… Někomu vadí již Ukrajinci jiný snese i Araba, kanibaly již dá jen málo kdo.
Tímto modelem se zbavíte škatulkoidního pojetí kultury a neplatí teze “ žádnou vlastní kulturu ani mít nemůžeme, protože ji neumíme ani řádně definovat“. Nakonec znejistění jedince v jeho přirozených kulturních kořenech a emočních reakcích je základní metodou práce multikularistů či buzerantofilů. Posměšné otázky typu zda je češtví definováno bůčkem, pivem či zbabělostí nemůže nijak zastřít skutečnost, že češtví opravdu existuje a jeho nositelé se životním stylem výrazně liší od obyvatel černé Afriky nebo Blízkého Východu. Obtížnost vymezení ještě neznamená, že neexistuje.
Ale to otevíráte naprosto neaktuální problém, v tomto státě nikdo (mimo těch, u nichž ideologie přerostla v duševní chorobu) nepochybuje, že jsou imigranti jiní, nekompaktibilní a podle internetových anket je více jak 90% občanů proti imigraci (média si vylhala 70%, nižší číslo by již vedlo k výsměchu). To už není otázka definice kultury, ale demokracie. Zažil jsem demokracii tzv. socialistickou a konstatuji, že ta P&L je minimálně stejný podvod. Každopádně elita má v ruce zákony, které jakoukoli podstatnou odchylku od své ideologie kriminalizují. Jenže teď nepůjde moc couvat, není kam, budeme se jim muset postavit nebo skončíme jako nevolníci.