Štítky

, ,

Tuto zprávu se od Hnutí Duha hned tak nedozvíte.

Za touto musíte na zpravodajské (kde se krčí kdesi v ústraní) nebo na odborné servery, kde se dozvíte i o dalším vývoji ve Fukušimě.

Odstraňování následků je skutečně obtížné a zdlouhavé, to se nakonec vědělo už na začátku, ale v žádném případě se nenaplňuje zeleno-hysterická předpověď o katastrofě planetárního významu. Dnešní alarmistické články už jsou tak hloupoučké, že jejich vyvrácení je možno zadávat středoškolákům jako domácí úkol, což jsem naznačil v diskusi pod ním.

Nyní se japonští politici rozhodli obnovit provoz JE, ačkoli objektivně měli ideální možnost přejít na OZE.  Veřejnost byla z jaderné katastrofy vystrašená a jistě by akceptovala mnohé oběti, ať již ve finanční oblasti či na pohodlí. Ale oni se rozhodli přesto dál provozovat jaderné zdroje v tektonicky neklidné oblasti.

Důvod je celkem průhledný. Japonsko je ostrov, nemá prostor navíc, který by bylo možno ničit „biomasovými“ a solárními projekty. Možná by šel vítr, jenže Japonsko nemá na rozdíl od Německa energetické kolonie, kde by si mohlo kupovat stabilitu a exportovat nestabilitu. Německý ekoenergetický program by tady zkolaboval ve velmi krátkém čase, v DE je díky exploataci okolních státu ještě chvíli udržitelný. Fosilní paliva a jádro se nám líbit nemusí ale bohužel doposud je nic neumí nahradit. Místo investic do nefunkčních technologií, placených z kapes daňových poplatníků, bychom měli investovat do vědy a vývoje, které jediné mohou přinést ekonomicky i ekologicky přijatelné řešení.

Každopádně, v Japonsku se vrátili k jádru. A co my? Kolik solárních tunelů, zerodované půdy, nehybných laminátových monster a platů globálních „ekologických“ aktivistů musíme ještě zaplatit, než začneme používat mozek i v energetice?