VKML: …ale abychom my sami vystupovali – souhlasím se svým otcem – to by bylo dětinské.

Tento výrok Václava Klause mladšího vyvolal mnoho ohlasů, tak se na něj pojďme podívat detailněji.

Nejprve si dopřejme kontext rozhovoru: šlo o rozhovor pro seznam.cz

Překvapil jste mě na mítinku v Přerově, kde po vás jeden z příznivců chtěl, abyste důrazně prosazovali referendum o vystoupení z EU – a vy jste to odmítl, ačkoliv jinak jste k Unii velmi kritický. Co to?

Já jsem pro spolupráci evropských zemí, pro volný obchod zboží, služeb a tak dále. Kdyby takhle zůstaly ty původní hodnoty, což byly někdy v pravěku, tak jsem pro. Ale když to má být politická unie, tak to jsem toho odpůrce. My se ale v Trikolóře nesnažíme chovat tak, abychom lovili nějaké levnější hlasy, a vykřikovat. Musíme zas být v realitě. Fabriky, v nichž ti lidé pracují, většinou vyvážejí do Unie, takže se musíme chovat tak, abychom hájili vlastní zájmy. A až se to rozpadne, tak jako se to rozpadne. Ale abychom my sami vystupovali – souhlasím se svým otcem – to by bylo dětinské. Británie se na to mohla vybodnout se svou ekonomickou silou a exportem do celého Commonwealthu. Ale my jsme skutečně uprostřed Evropy, děláme ty díly do aut, takže odchod z EU by pro nás znamenal ohromný ekonomický propad.

 

Čili byste byl pro změnu EU, pro návrat před Lisabonskou smlouvu? Což byla velká integrační ambice, která měla EU posílit na úkor národních států a učinit z ní globálního hráče.

A výsledkem je, že Velká Británe je pryč. Unie by se dala změnit, když se čím dál víc států bude chovat jinak. My, Italové, Poláci, Maďaři… Ale také to může vést k tomu, že se třeba naštvou Němci s Francouzi a udělají si nějakou užší politickou unii. A my jako zůstaneme na těch trzích, což by byl dobrý výsledek. Aby byl volný pohyb zboží, služeb, minimální cla. Ale mně dnes skutečně vadí, že tady přijímáme zákony, které přijdou z Unie a které drtivá většina českých občanů nechce. Pak to projednáváme ve Sněmovně, u pultíku jeden poslanec za druhým říká, že to je špatně a nesmysl, ale že to prostě stejně musíme schválit, protože je to evropská směrnice.

Paralely

1918:
Musíme zas být v realitě. Fabriky, v nichž ti lidé pracují, většinou vyvážejí do Rakouska-Uherska, takže se musíme chovat tak, abychom hájili vlastní zájmy. A až se to rozpadne, tak jako se to rozpadne. Ale abychom my sami vystupovali – souhlasím se svým otcem – to by bylo dětinské.

1944:
Musíme zas být v realitě. Fabriky, v nichž ti lidé pracují, většinou vyvážejí do Říše, takže se musíme chovat tak, abychom hájili vlastní zájmy. A až se to rozpadne, tak jako se to rozpadne. Ale abychom my sami vystupovali – souhlasím se svým otcem – to by bylo dětinské.

1968:
Musíme zas být v realitě a budovat náš Socialismus s lidskou tváří. Nikdo nechce vystupovat z RVHP nebo se chovat konfrontačně vůči našemu vzoru – Sovětskému Svazu – to by bylo dětinské.

1989
Musíme zas být v realitě. Fabriky, v nichž ti lidé pracují, většinou vyvážejí do zemí RVHP, takže se musíme chovat tak, abychom hájili vlastní zájmy. A až se to rozpadne, tak jako se to rozpadne. Ale abychom my sami vystupovali – souhlasím se svým otcem – to by bylo dětinské.

2020
Musíme zas být v realitě. Fabriky, v nichž ti lidé pracují, většinou vyvážejí do Unie, takže se musíme chovat tak, abychom hájili vlastní zájmy. A až se to rozpadne, tak jako se to rozpadne. Ale abychom my sami vystupovali – souhlasím se svým otcem – to by bylo dětinské.

 

Ano, je to trochu laciné, ale chtěl jsem předhodit několik klíčových okamžiků naší novodobé historie. Zejména proto, že dnes víme, kdy se co rozpadlo a jak to dopadlo, kromě roku 2020.

A co říkal pan otec v roce 1989?

… no taky se zdá, že by bývalo bylo dětinské nějak hlasitě vystupovat proti, když ještě nevíme, jak to dopadne, lidi reformy nechtějí a vlastně ta přestavba nastartovaná Miloušem Jakešem přinesla spoustu reforem, které z Rakouska nejsou vidět. Podle Klause st jsme měli evoluční vývoj . Reformy v ostatních zemích přinášejí více problémů než přínosů.
Decentralizace nemůže hospodářství pomoci … neviditelná ruka trhu může přinést velké problémy.

Já myslím, že mluvil hodně opatrně, ale v zásadě nekecal.

Jak to bylo předtím?
Před První Světovou nebyl moc velký tlak na samostatnost Čechů, o Slovácích nemluvě. Masaryk byl poslancem Říšské rady a tak nějak se očekávalo, že se Rakousko bude de facto federalizovat. Teprve krize válečného období, nespokojenost Čechů s válkou a bída vyvolaly taky poptávku po samostatnosti, a to zejména v zahraničí. Masaryk, jakmile tento požadavek vyřkl nahlas, musel odejít do exilu a rakouská moc šikanovala jeho rodinu, zůstavší v zemi. Podotýkám, že to bylo za válečného stavu, kdy pro trest smrti se nechodilo daleko.

V první polovině 40. let byli Češi začlenění péčí Německa, Británie, Itálie a Francie do Třetí Říše, která měla trvat tisíc let. Byli v určeni k likvidaci, ale čekali ve frontě do lágru a leckomu se zdálo, že konečné německé řešení se vyčerpá, než na ně dojde. Průmysl běžel, hlad nebyl, Češi přímo nebojovali po boku svých německých soudruhů.
Tenkrát se samozřejmě veřejně řeči o odchodu z Říše nevedly, to Němci trestali koncentrákem nebo popravou. Ministerstva propagandy vykreslovala budoucnost takto sjednocené Evropy až překvapivě podobně jako dnešní příznivci popisují EU, následnici Říše.
Matka Evropa
Kvočna Říše
za přečtení stojí samozřejmě celý článek

Rok 1968 je zajímavý tím, že nikdo v ČSR nechtěl odnikud vystupovat a nijak se obracet zády k Moskvě. Byla poptávka po socialismu, sice s lidskou tváří, ale hlavně s fungující ekonomikou, racionálním řízením a hlavně se zbožím a poměry odpovídajícími ještě nezapomenuté úrovni českých zemí.
Nebyli to čeští reformní komunisté, kteří si uvědomili, že tyhle drobné rebelie a snaha postavit režim na solidní ekonomický a společensky nekonfrontační základ, je v příkrém rozporu s tehdejším internacionálním komunismem. Dnes by se řeklo, že neodpovídá sdíleným hodnotám. Tento pokus byl zrušen zvenčí někým, kdo viděl o kousek dál než dětinští českoslovenští komunisté. Zrušen někým, kdo měl silnou armádu, spojence dokola a v neposlední řadě i nevelkou pátou kolonu v naší zemi.

Rok 1989 jsme probrali ve videu, tak se pojďme podívat na rok 2020 a Václava Klause mladšího.

Proč vlastně sílí poptávka po vystoupení z EU?
Je zajímavé, že ačkoliv není válka ani první, ani druhá světová, volání po vystoupení z nadřazeného mocenského celku je považované za nemístné prakticky veškerou politickou mocí, která byla u vesla od roku 1990.  Kdo a proč je tedy nespokojený?

Je to v prvé řadě rozčarování ze zcela konrétních a praktických dopadů rozhodovacích a řídících mechanismů EU na nás. Vnucují se nám afroislámští migranti, 63 nových pohlaví, likvidace průmyslu, odzbrojení občanů a spousta další nesmyslů – tu hloupých, tu nebezpečných. Totální pošlapání elementárních demokratických a právních principů, kdykoliv jde o zájem pár eurobolševiků. Dalo by se pokračovat ještě dlouho o antidemokratickém charakteru struktury EU a její podobnosti SSSR, ale to není předmětem.

Co chce Klaus?

Klaus z Trikolory zvedl pomyslnou rukavici a pronesl, že chce vrátit vozík na koleje,  vrátit normální svět, kde mají savci jen dvě pohlaví, kde blahobyt pochází z práce, a kde občané země rozhodují o svém osudu, zejména koho nechají u sebe žít a koho vůbec nepustí přes hranice. Primitivní, ticíciletími ověřené koncepty by se řeklo….
Jak já to vidím, nejbližší paralela je s rokem 1968. Nejsme ve válečném stavu (jako v letech 1918 a 1944) a nám nadřízená moc není v bezprostředním vnitřním rozkladu (jako v roce 1989).  Může k nám Merkelová s Macronem poslat tanky? To asi ne.
Vidí Klaus, že ty naprosto elementární věci jsou v příkrém a nesmiřitelném rozporu s politikou EU? Musí to vidět, není to Dubček. Proč tedy volá po eurobolševismu s lidskou tváří? Nebo nevolá?

Z ODS ho vyhodili poté, co se expresivně, ale použitou paralelou naprosto přesně ohradil proti praxi, při které se skupinka eurobolševiků a lobistů dohodne a pošlou to parlamentům podmaněných států k implementaci. Jako povinnost. To je přece mnohem horší postavení, než jsme měli za bolševika rudého. Moskva nám nijak nediktovala detaily řízení ČSSR. Dostali jsme se dnes do pozice sovětského Estonska.  Klaus to přirovnal k pozici Židovské Rady, která musí poslat daný počet lidi do transportu. Velmi přesné a trefné. To Klaus nechce.

Co dělat?

Podívejme se místo řečí na činy. Dobře je to vidět na tzv. Odzbrojovací Směrnici , kterou „musíme“ implementovat a kterou nikdo nechce.  Klaus novelu odmítá projednat v parlamentu, prostě ji máme ignorovat, nepodřizovat se, ale taky nevykřikovat. Ostatní poslanci jsou jiného názoru, klopí uši a nechtějí si eurobolševiky pohněvat. Ona taky ta pátá kolona kolaborantů je mnohem větší a mocnější, než tomu bylo v letech 1944 a 1968.   Přitom by bylo poměrně snadné na zasedání PČR přijmout jednohlasně usnesení, že Parlament České Republiky vyhlašuje ČR suverenním státem, sám sebe jeho nejvyšším voleným orgánem s konečným právem rozhodovat o ČR. Případně to vylepšit ústavním zákonem o referendu, které by tuto sílu dalo občanům. Prosté, čisté….

Vraťme se zpět k těm analogiím – mně se zdá, že ve všech případech bylo tehdy celkem jasno, co se chce. V roce 1918 samostatnost jako taková, v roce 1944 znovuobnovení První republiky, v roce 1968 drobná oprava hospodářství a politického systému a v roce 1989 se dohodli komunisti s mafinány  a rozvědkou na předání moci. Lidé se tenkrát chtěli mít asi jako Rakušané, což bylo jen použito k provedení převratu.

Co se chce letos? Nechceme migranty, nechceme Green Deal, nechceme 60 pohlaví, nechceme sankce a šikanu, chceme svobodu slova (tu jsem zapomněl zmínit v letech 1968 a 1989), chceme suverenitu, aspoň v těch oblastech, kde ji máme mít.  I v oblasti svobody slova Klaus zatnul do živého – zkritizoval Facebook za porušování základního občanského práva, daného Listinou, totiž svobody slova. To mu nicméně nijak nebrání provozovat Trikoloru na FB jako na primární platformě. Možná se bude před volbami divit…

Tenkrát se vědělo, co se chce a byli i lidé, zabývající se tím, co dělat, až to bude možné a dělali něco i v době, kdy to možné nebylo. Pracovali s myšlenkou, že existuje ČSR, nebo že má socík lidskou tvář. Pracovalo se na tom a až to nastalo, bylo jak začít.

Dělá se něco?

Takže zpět na počátek – pokud Klaus nevolá po odchodu z EU, sní o reformě EU, představuje si návrat před Lisabon a možná i Maastricht, žije v reálném světě, nebo je podobný spíš tomu Dubčekovi s Jakešem?

Anebo je to tak, že nechce vířit vodu, odrazovat neznalé obdivovatele EU a v Trikoloře se pomalu studuje a sepisuje studie co dělat v různých variantách odchodu/rozpadu EU?

Václav Klaus ml. by měl toto objasnit, protože ta otázka je důležitá a lavírování by ho mohlo stát volby a nás nejistou budoucnost.

Můj odhad je ten, že si velmi dobře uvědomuje nerealističnost reforem EU nebo změn k lepšímu, ale zároveň se nic koncepčního nedělá. Žije okamžikem, takticky, reaguje na tahy protistrany, bez vlastní strategie. Přitom je to prý šachista.